Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Montevideo, Colonia del Sacramento
Montevideo, Nueva Helvecia, Rosario, Colonia del Sacramento
Opět se potvrdila má zkušenost, že nejvíc problémů si člověk způsobí sám vlastní blbostí. Chmýří na hlavě už začalo přerůstat. Na holiče to zatím nebylo, proto jsem se rozhodl oholit si hlavu svépomocí. Pořádně jsem se osprchoval, hlavu namydlil a začal s holením. Použil jsem nějaké nekvalitní holítko, několik míst na hlavě jsem si pořezal a tekla mi z toho krev. Přitom jsem to rozpařen necítil, až pohled do zrcadla mi to ozřejmil. No to zas budu za blbce, říkal jsem si.
Montevideo: Nápis je umístěn ve čtvrti Pocitos
Montevideo: El Viajero hostel
Opak vážení, byl jsem za hrdinu. Lidi v hostelu viděli že cestuji na kole a tak při pohledu na mou hlavu soucitně říkali, že to mé cestování není asi jednoduché a ani bezpečné. A já jim hrdě odpovídal, že důsledně nosím přilbu. "Dovedete si představit, jak bych dopadl bez přilby", ptal jsem se jich.
Montevideo: Přestože je docela chladno, náznaky jara jsou už patrné
Abych se po kosmetických úpravách trochu zklidnil, zapnul jsem výjimečně televizi. Další šok, z TV se linula libá čeština. Byla totiž nastavena na nějaký filmový kanál, kde zrovna dávali film Protektor v původním znění se španělskými titulky.
Montevideo: Grafiti - zdejší rodák - kousající fotbalista Suaréz
Montevideo
Je hlavní město země a žije v něm skoro polovina obyvatel Uruguaye - 1.3 až 1.8 milionu podle toho, zda počítáte i s širším okolím. Město je poměrně mladé, bylo založeno 1724 Španěly sídlícími v Buenos Aires. Největšího rozkvětu dosáhlo na začátku 20. století, proto je zde k vidění řada secesních budov.
Montevideo: Compaňía del Gas - sídlo plynárenské společnosti postavené v anglickém stylu
Montevideo: Pohled na Ciudad Vieja (Staré město)
Ciudad Vieja
Nejstarší částí je, jak inteligentní člověk předpokládá, Ciudad Vieja, neboli staré město. To je na výběžku či poloostrově, který končí přístavem. Poloostrov je široký jen několik bloků a tak máte na některých místech výhled na řeku na třech stranách - před sebou, vlevo i vpravo. Zmíněná řeka je Río de la Plata, která je zde ale tak široká, že je to vlastně už moře.
Montevideo: Staré město, v pozadí budova Generálního štábu armády v přístavu
Montevideo: Ulička Starého města
Montevideo: Ulička Starého města
Montevideo: Děti na bruslích
Montevideo: Prodejna zeleniny na Starém městě
Montevideo: Staré město je vstřícné cyklistům
Montevideo: Původní značení ulic se někde zachovalo
Hlavní turistickou atrakcí je Mercado del Puerto, přístavní trh, který sídlí v ocelové konstrukci vyrobené v Liverpoolu. Není to klasické tržiště - je tam pár stánků se suvenýry a jinak řada restaurací, kde se grilují fláky masa. K tomu se pije "medio y medio", bílé víno napůl s ciderem. Kupodivu to k tomu červenému masu velice dobře sedí, osobně jsem to otestoval.
Montevideo: Mercado del Puerto - restaurace uvnitř tržnice
Montevideo: Staré město, náměstí před Mercado del Puerto
Nejvýznačnější ulice je Sarandí, která vede od přístavu až na Náměstí nezávislosti (Plaza Independecía). V okolí několik hezkých náměstí, z nichž nejpoutavější je Plaza Matríz, oficiálně Plaza Constitución. Tady totiž používají dvě jména, neoficiální většinou podle jména historické postavy, která je znázorněná na soše uprostřed náměstí.
Montevideo: Ulice Sarandi - hlavní pěší zóna Starého města
Montevideo: Staré město
Montevideo: Staré město
Montevideo: Plaza Matríz
Montevideo: Plaza Matríz - kašna a katedrála v pozadí
Montevideo: Plaza Matríz
Montevideo: Fontánka na Sarandi
Montevideo: Soupravy pro populární mate
Kromě historické části zde najdete ještě bankovní okrsek s moderní a dobře udržovanou výstavbou a o dvě ulice dál už můžete být ve vyplundrované části podobající se slumům, kde bydlí většinou obyvatelstvo tmavší pleti, někteří z nich potomci afrických otroků, kteří sem byli kdysi dovezeni.
Montevideo: Finanční okrsek Starého města je docela moderní
Montevideo: Moderní výkladní skříň ve Starém městě
Montevideo: Espacio Libre Diversidad Sexual - tedy něco jako Náměstí svobody sexuální odlišnosti
Montevideo: Pouliční malba na Starém městě
Centro
Na Staré město navazuje Centrum, které začíná na Plaza Independencia. Toto rozlehlé náměstí je odděleno od Starého města zbytkem brány původní španělské pevnosti - Puerta de la Ciudadela. Na náměstí je ohromná jezdecká socha největšího uruguayského hrdiny, generála Artigase. V podzemí pod sochou je mauzoleum, ve kterém je schrána s tělesnými pozůstatky tohoto velikána. Celé to splývá v pološeru, skoro ve tmě a hlídá to tam čestná stráž o které jsem si původně myslel, že jsou to figuríny v životní velikosti. Stáli tam jak solné sloupy, nehnuli ani malíčkem. Úděsné.
Montevideo: Panorama Plaza Independencia
Montevideo: Panorama Plaza Indenpendencia
Montevideo: Plaza Indenpendencia - socha Artigase nad jeho mausoleem
Montevideo: V podzemním mauzoleu generála Artigase
Nejviditelnější budovou náměstí, na které oko rádo spočine, je secesní Palacio Salvo. Pěkný je také malý a úhledný Palacio Estévez. Nejotřesnější budovou je ale Edifico Ciudadela, asi třicetipatrový panelák, ověšený zvenčí klimatizačními jednotkami a totálně devastující celý prostor. Pozor, byl vystavěn poměrně nedávno, zhruba v roce 1980. Další novou budovou, naštěstí už snesitelného tvaru, je Torre Ejecutiva Presidentia dokončená v roce 2009. Tam momentálně sídlí vláda a prezident země.
Montevideo: Plaza Independencia
Montevideo: Plaza Indenpendencia - náměstí uzavírají ošklivé škatule, vlevo Edificio Ciudadela
Montevideo: Divadlo Solis
Montevideo: Divadlo Solis
Centrum potom pokračuje hlavní třídou což je Avenida 18 de Julio. Ta se táhne několik kilometrů, ověšena nejrůznějšími obchody až k monumentu na bulváru generála Artigase (ten člověk je fakt všude).
Montevideo: Fuente de los Candados (Zámková fontána)
Montevideo: Věžička domu na Avenue 18 de Julio
Montevideo: Pouliční šachisté
Montevideo: Na nedělním trhu lze koupit i akvarijní rybičky
Montevideo: Koňské povozy jsou vidět i v centru
Montevideo: Centro - Avenue de 18 Julio
Montevideo: Centro - ulice lemované vzrostlými stromy
La Rambla
Pláže v Montevideu leží na břehu řeky Plata a táhnou se okolo 30 km dlouhého pobřeží zvaného La Rambla. Pláže jsou písečné, skvěle udržované (mají tady na to normu ISO 14001). Přestože není sezóna a nikdo do vody nechodí vyjma pár surfařů v neoprénu, po plážích jezdily traktory, prosívaly písek a uklízely z něj nečistoty. Na pláže se nesmí se psy, ale nikdo to nerespektoval. Možná je to tím, že zatím není sezóna. Údajně nejlepší pláž má předměstí Pocitos, vypadala opravdu utěšeně. Obyvatelé činžáků to mají přes silnici, v létě určitě skvělé bydlení. Já jsem si 20 km La Rambla projel na kole a dostal se až na východní hranice města.
Montevideo: Nábřeží Río de la Plata
Montevideo: Maják na Punta Brava
Montevideo: Nejlepší pláží v Montevideu je Playa Pocitos
Montevideo: Pobřeží u čtvrtě Pocitos
Montevideo: Muzeum zoologie
Bitva na řece La Plata
Slavná epizoda ze začátku druhé světové války, kdy zde byla potopena velmi moderní bitevní loď, německý "kapesní křižník" Graf Spee. Ten zle ničil spojenecké konvoje v Atlantiku. Spojenci ho v boji poškodili a loď se uchýlila k opravám právě do Montevidea. Díky dezinformaci si kapitán lodi Langsdorff myslel, že na něj čeká velká přesila spojeneckých lodí a tak po opravě nařídil loď potopit. Tři dny nato spáchal Lansdorff sebevraždu. V přístavu je k vidění kotva z lodi, dělostřelecký zaměřovač a ještě několik dalších artefaktů. Tam mne ale nepustili. Můžete se tam pouze s lodním lístkem, ten jsem samozřejmě neměl. V průvodci psali, že se stačí prokázat ID a ke kotvě vás pustí. Striktní vojanda na bráně asi průvodce nečetla a tak mne nekompromisně vyhodila. Přitom rozuměla velice dobře tomu, o co mi šlo.
Montevideo: Námořní muzeum - známka připomínající slavnou Bitvu na řece La Plata
Vydal jsem se tedy do námořního muzea (Museo Naval), ale byla to fakt bída. Celé muzeum, obhospodařované armádou, čítá pouze 2 místnosti. V jedné je koutek věnovaný zmíněné bitvě a největším artefaktem je kus pancíře z lodě Graf Spee. Hlavně že tam mají uvedeno, že expozice vznikla s německou podporou.
Montevideo: Námořní muzeum - německé lodní uniformy z Graf Spee
Montevideo: Námořní muzeum - kus pancíře z Graf Spee
Museo Torres García
S muzei jsem měl vůbec pech. V Rocha jsem náhodně objevil nástěnnou malbu význačného uruguayského malíře Torresa Garcíi. Jeho styl mne nadchl a když jsem zjistil, že má v Montevideu muzeum, musel jsem tam jít. Expozice věnovaná Garcíovi byla ve dvou místnostech, ve zbylých dvou byla fotografická výstava děl pochybné kvality. Z období, které mne nejvíce zajímalo a kterým se García proslavil, jsou v muzeu pouze 3 obrazy. Jinak řada ranných prací, kresby a skici z New Yorku a Paříže. Sice pěkné, ale nebylo to to, kvůli čemu jsem přišel. Přitom muzeum má ve výkladní skříni reprodukce těch obrazů, které se mi líbily a to mne do muzea nalákalo.
Ale i tak jsem těch 100 pesos za vstup nelitoval. Byla tam škola, tak zhruba 4. třída, paní kurátorka jim názorně předváděla na Garciově obrazu zlatý řez a děti poslouchaly zjevně je to zaujalo.
Montevideo: Muzeum Torres García - lektorka ukazuje dětem poměry zlatého řezu
Montevideo jsem prozkoumal - 2 dny pěšky, jeden den na kole a viděl vše, co mne zajímalo. Přitom jsem naplánoval další postup související s přesunem do Buenos Aires a objednal v BA bydlení v hostelu. Plánování nemám rád, ale nic jiného mi nezbylo. Nechal jsem vyprat své propocené svršky v prádelně vedle hostelu, českému finančáku poslal přiznání DPH, vyčistil řetěz WDčkem a vše namazal. Spravil jsem také pumpičku, které se otřesy uvolnil píst, dofouknul gumy a zkontroloval dotažení šroubů na nosičích.
Montevideo: Justiční palác
Montevideo: Průčelí Justičního paláce
Montevideo: Mirador panorámico - výhled směrem k Prado
Montevideo: Mirador panorámico - výhled na Staré město
Montevideo: Knižní veletrh - konečně genderově vyvážené - varianta 1
Montevideo: Knižní veletrh - konečně genderově vyvážené - varianta 2
Montevideo: Večer začíná, bary se otevírají
Flákání skončilo, zpátky do sedla
Snídaně v hostelu byla od 8 hodin. Tu už jsem konzumoval v plném cyklistickém vybavení. Slušně jsem se nacpal a před devátou jsem byl na ulici. Spěchal jsem, protože jsem nevěděl, jak to bude s větrem. Recepční v hostelu, zanícený městský cyklista, mne varoval, že na silnici do Colonie fouká vždycky. Do Colonie bylo 180 km, to dělám ve dvou dnech bez problémů. Ovšem dělat 90 km denně proti slabší vichřici je namáhavé a musí se to na kole "vysedět". Průměrná rychlost bývá v takových podmínkách okolo 12 km za hodinu a 90 km představuje zhruba 8 hodin jízdy.
Montevideo: Vrak
Výjezd z města byl snadný a ani mne nikdo neohrožoval jako při příjezdu. Foukalo silně, ale ve městě to bylo cezeno domy a tak jsem byl pořád v nejistotě, jak to dneska bude. Ale já se tím zase tak moc nevzrušuji - co nemohu ovlivnit, to hážu za hlavu. Když jsem najel ve volné krajině za městem na silnici číslo 1, bylo zřejmé, že jsem pro tentokrát vyhrál. Vítr silný, patagonský, mi foukal přímo do zad. Jel jsem bez námahy, krajnice byla dost široká a většinou v dobrém stavu. Nemusel jsem tedy ani sledovat cvrkot. Díky absenci kopečků jsem stále stačil i s dechem, přezpíval jsem celý repertoár.
Po ujetí 100 km mne už hlad docela trápil. V Ecilda Paullier byly na křižovatce rovnou tři paradory. Zapadl jsem do toho, před kterým stálo nejvíce aut. Dal jsem si hovězí přes celý talíř, k tomu bramborovou kaši a zaplatil jenom dvě třetiny ceny, za níž bych měl totéž v Montevideu. Po obědě se silnice buď trochu zalomila, nebo vítr změnil směr, prostě už to nebyl takovej fofr jako předtím. Možná to ale byl důsledek toho, že můj organismus musel strávit tu gigantickou flákotu masa.
Nueva Helvecia: Brána při vjezdu do města
Na odbočce na Nueva Helvecia jsem se zeptal patrolujícího policisty na kemp. Ten ve městě není, jsou tam prý hotely. Ptal jsem se na cenu, tedy zda jsou económico, to on nevěděl. Nevadí, odbočil jsem a zajel se podívat do městečka vybudovaného švýcarskými přistěhovalci. Německý vliv byl po Druhé světové válce velmi silný, řada nacistů se schovala právě v Jižní Americe, nejvíce v Argentině. V roce 1958 se zde objevil na několik dnů osvětimský lékař Dr. Mengele, neslavně proslulý svými nelidskými experimenty na živých lidech, který po válce žil inkognito v Argentině.
Hotely byly hodně drahé už od pohledu, navíc asi 2 km od centra, tak jsem to ani nezkoušel. Místní obyvatelé mne nasměrovali k hospedaje kousek od náměstí. Nikdo tam nebyl, ale sousedi mi řekli, abych počkal, že seňora určitě přijde.
Z od Nueva Helvecia: Cesta svěží krajinou po prašné cestě byla vítaným osvěžením
Dal jsem si limit do půl páté. Seňora nikde, sedl jsem na kolo a nechal se navigací nasměrovat do 15 km vzdáleného Rosario. Vedla mne sice po prašných cestách, ale byla to vítaná změna po celodenním svištění po frekventované silnici dálničního charakteru. Navigace to měla tentokrát dobře spočítané a ušetřila mi alespoň 5 km tím, že netrvala na asfaltových cestách.
Rosario: Barevné náměstí
Rosario: V boční ulici
Město Rosario je navíc velmi levné - jak ubytování, tak jídlo v místním supermarketu Ta-Ta. Například emapanady, které v Montevideu stály v Ta-Ta 51 peset, zde byly za 30.
Rosario: Vlajka v okně místní 'junty'
Rosario: Taxi
Ráno jsem nikam nespěchal. Do Colonia del Sacramento bylo 50 km, takže i ve vichřici dunící do tváře bych tam měl být zhruba za 4 hodiny. Včera v tom příznivém větru jsem si prozřetelně udělal dobrý náskok.
Minuano: Zemědělská krajina
Vyjel jsem po deváté, polními cestami se doštrachal na jedničku. Vítr byl slabší než včera a foukal méně příznivě, měl jsem ho z 8 až 9 hodin. I tak to bylo dobré a chvíli po poledni jsem už brzdil v Colonii.
Poblíž Minuano: Silnice číslo 1
Riachuelo: Silnice číslo 1 už nebyla rozdělená do 2 samostatných směrů, zato jí zdobila alej palem
Dobrý vítr narušil mé plány a znovu mne utvrdil v přesvědčení, že se při cestování na kole plánovat nemá. Já však měl trochu složitější přejezd do Argentiny lodí a v Buenos Aires jsem si musel dopředu sehnat a zajistit bydlení. Počítal jsem s pesimistickým scénářem, že kvůli protivětru dorazím do Colonia až v podvečer. Proto jsem si rezervoval jeden den na prohlídku tohoto historickém města zapsaného v seznamu UNESCO. Za daného stavu věcí to bylo zbytečné, vše bych si stačil prohlédnout odpoledne po příjezdu. Takže jsem měl jeden den dovolenou.
Colonia del Sacramento
Město bylo založeno roku 1680 Manuelem Lobo, guvernérem Rio de Janeiro. Mělo být portugalským rivalem argentinského Buenos Aires, které je vzdáleno hodinu jízdy (moderní) lodí přes řeku La Plata. Pak se o město přetahovali Španělé s Portugalci skoro celé století, město za tu dobu sedmkrát změnilo vládce. Ještě se do toho namotali Britové, ale jejich loď Lord Clive byla potopena a kapitána promptně pověsili na náměstí. V roce 1750 město připadlo formálně Španělům, ale až v roce 1778 to bylo definitivně potvrzeno smlouvou s Portugalci.
Colonia del Sacramento: Náměstí
Colonia del Sacramento: Restaurace jsou na každém rohu
Colonia del Sacramento: Městské muzeum
Docela mne to zklamalo, Český Krumlov to rozhodně není. Nicméně to má svůj půvab díky řece, kterou zde vnímáte spíše jako moře. Historická část je malá, nacpaná restauracemi, prodejnami suvenýrů (které se honosně považují za artesians) a malými muzei s nevalnými expozicemi. Původní jsou stoprocentně některé uliční dlažby, část hradeb a několik domů. Zbytek je dostavěn z původního materiálu nebo rekonstruován.
Colonia del Sacramento: Hrubě dlážděné ulice
Colonia del Sacramento: Domovní znamení
Colonia del Sacramento: Stará auta slouží většinou jako poutače u hospod, řada z nich je pojízdná
Nejfotografovanější ulicí v Uruguay je Calle de los Suspiros. V této krátké uličce je vše původní včetně nízkých domků. Název Ulice vzdechů má dva možné původy. Buď tudy vlekli odsouzence na smrt, které popravovali na přilehlé pláži. Nebo je to odvozeno od nevěstinců, které ulici lemovaly a v nichž se tužili námořníci lační milkování po dlouhé plavbě.
Colonia del Sacramento: Calle de los Suspiros - Ulice vzdechů - nejlépe zachovaná ulice s původními domy
Colonia del Sacramento: Dvorek
Další nej je zdejší Basilica del Sanctísimo Sacramento, nejstarší kostel v Uruguay, pocházející z roku 1680. Byl několikrát přestavován, zničen v roce 1823 a znovu postaven v letech 1836 až 1842. V období 1957 až 1995 byl restaurován, takže si dovedete představit, jak je to s historickou původností. Colonia má prostě výhodu v tom, že široko daleko v Uruguay nic podobného není. Kdyby se stejná měřítka měla použít v Čechách, bylo by každé slušnější městečko zapsané v seznamu UNESCO. Tak to holt chodí, amigos.
Colonia del Sacramento: Basilica del Santisimo Sacramento - první katolický kostel v Uruguay
Colonia del Sacramento: Palma v parku před basilikou
Colonia del Sacramento: Fontánka před basilikou
Colonia del Sacramento: Detail plechového monumentu před basilikou
Důkladná prohlídka zabere i s muzei a výstupem na maják nanejvýš 5 hodin. Proto jsem vyrazil pěšky do 5 km vzdáleného Real de San Carlos. Argentinský emigrant Mihanovic tam v roce 1910 rozjel turistický průmysl. Postavil hotely, kasino, hipodrom a arénu pro býčí zápasy. Postupně šlo všechno z toho do kytek. Uruguay zakázala býčí zápasy už v roce 1912. Ránu do vazu ale znamenalo argentinské uvalení restriktivních daňových sazeb na lodní dopravu. Dneska jsou tam, s několika výjimkami, z původních staveb jen ruiny. Nejviditelnější z nich je stadion pro býčí zápasy.
Colonia del Sacramento: Pohled z majáku
Colonia del Sacramento: Maják na sklonku dne
Colonia del Sacramento: Pohled z mola na typicky hnědou vodu Río del Plata
Colonia del Sacramento: Městská pláž
Real de San Carlos: Plaza de Toros - stadión pro býčí zápasy - chátrá, Uruguay zakázala býčí zápasy už v roce 1912
Adios Uruguay
Spíš bych měl použít zde více používané neformální Čau Uruguay. Jestli do toho nic nepřijde, měl bych zítra přejet do Argentiny, letos potřetí. Lístek na loď jsem si koupil v předstihu, dvě hodiny před odjezdem se cena navýší o 200 peset (ze 750), tak nebyl důvod váhat.
Colonia del Sacramento: Nočně osvětlená ulice
Zbyla mi nějaká hotovost. Místo abych ji vyměnil za argentinské pesos ve zdejším nevýhodném kursu, vyměnil jsem je za dostatek vydatných kalorií, byť také za zdejší nevýhodnou cenu. Našel jsem nacpanou parrilladu, dal si parrillu (grilované maso a klobásy) pro jednu osobu, k tomu copa de vino tinto. Poloviční porce nevedli, měl jsem s tím fůru práce, ale pochutnal jsem si. Maso tady mají fakt dobré. Není se co divit, když vidíte spokojený dobytek pasoucí se na rozlehlých žírných loukách.
Colonia del Sacramento: Parrilla - gril v restauraci
Colonia del Sacramento: Moje masožroutská večeře
