Vrcholem světa do Dawson City

Tok - West Fork Campground - Chicken - 15 km před hranicí - hranice USA s Kanadou - Dawson City

Konečně jsem se rozhodl
Při odjezdu z Tok jsem stále nebyl rozhodnut kudy se vydám a měl jsem 22 km na rozmyšlení. Alaska Hwy by mne po několika stech km přivedla do Whitehorse, kde je určitě cyklistická prodejna, kde by doplnili drát do zadního kola a vycentrovali ho. Tím by odpadlo každodenní centrování kola a hlavně obavy, aby neodešel ještě další drát a nebylo to v pytli. Strašně mne ale lákala pustá cesta přes hory po Taylor Hwy a The Top of the World Hwy (dálnice na vrcholu světa). Řekl jsem si, že jsem klikař, kolo to vydrží a na křižovatce nekompromisně zahnul doleva na Taylor Hwy.

[Tetlin Junction] Začátek Taylor Hwy byl kopcovitý s dobrým povrchem

Nedozírná pustina
Projížděl jsem nedozírnými prostorami bez jakékoliv známky lidské přítomnosti. Kromě silnice, po které jsem jel, nebylo po celé dny v dohledu žádné lidské sídlo, žádné dráty, žádná jiná silnice, žádný kouř na obzoru, nic. S pokorou jsem to obhlížel a uvědomoval si, ze příroda nás má pořád na háčku. V rozlehlých řídkých porostech zdejší tajgy se prohánějí stáda karibů, v době migrace se jedná o tisícihlavá stáda, která migrují na jih nebo na sever podle ročního období. Jsou zde rozlehlé prostory nedotčené lidskou nohou. S nadsázkou jsem si říkal, že tady může žít cokoliv od hejkala (viz Pohádky Karla Čapka) po brontosaury (viz Crichton Jurrasic Park :-).

[západně od Chicken] Nedotčená příroda

[] ... kam oko dohlédne

[západně od Tetlin Jnct] Tajga má zvláštní kouzlo

První noc jsem strávil v kempu, kde byla luxusní vymoženost - kohoutek s tekoucí pitnou vodou, která byla zdravotně nezávadná a nemusela se převařovat. Použil jsem ho taky jako sprchu. Navštívil mne zdejší Campground Host (hostitel, který bydlí v sezóně v kempu a stará se o jeho provoz - hlavně kontrolu zaplacení poplatku a nabízí nařezané a naštípané dříví na topení). Dave bydlel v Michiganu a byl hrozně ukecanej. Ukázal mi hnízdo s mladými sokoly, které pozoruje od května. Probrali jsme řadu témat, akorát na fotbal jsme se nedostali, skoro jsem nestihl ani uvařit. Téměř jsem usínal, když se mi zdálo, že slyším typische tchechiche sprache, vylezl jsem ze stanu a bingo, na vedlejším place se utábořili 2 mladí Češi - Eva a Petr, skoro sousedi ze Stodůlek, kteří dělají Aljašku a Kanadu autem. Příjemně jsme si pokecali a než jsme to všechno probrali, bylo dávno po půlnoci.

[West Fork Campground] Eva, Petr a já - jinak sousedi z Prahy 5

Další den byl náročný, asfaltových úseků silnice pomálu, až se asi po 20 km povrch silnice definitivně změnil na hlinitou cestu. Nadmořská výška se sice moc neměnila, ale byly to ustavičné strmé výjezdy a sjezdy. Sjezdů jsem si moc neužil, měl jsem strach o osmičku na zadním kole, která se vlivem chybějícího drátu stále zvětšovala a má každodenní snaha o nové vycentrování vzala za své po ujetí pár km po rozbité vozovce. Veškeré sjezdy jsem jel ve stoje, abych mohl zadnímu kolu co nejvíce odlehčit a neseděl na něm jako na hrnci.

[Chicken] Prašný povrch Taylor Hwy

Předposlední výspou civilizace před hranicí (a vlastně jedinou mezi Tok a Dawson vyjma hranice) je osada Chicken (v létě 35 obyvatel, v zimě 8). Původně se místní obyvatelé v době zlaté horečky rozhodli místo pojmenovat Ptarmigan. Posléze se zjistilo, že skoro nikdo nedokáže tento vznešený název vyslovit, natož pak napsat. Takže přestali blbnout a pojmenovali to obecně známým slovem chicken (kuře). Dal jsem sendvič, sterilní americké kafe, doplnil vodu a vydal se na vytrvalé stoupání ke křižovatce Jack Wade Jct, kde se od Taylor Hwy odděluje The Top of the World Hwy.

Těžba zlata
V této oblasti se intenzivně těžilo zlato, přímo v Chicken je dosti zachovalý "dredge", drtič a promývač horniny. V Chicken je možné za kulantních 7,50$ denně zkusit "gold panning", tedy vymývat horninu v zlatokopecké pánvi. Paní, která na tom právě makala, mi ukázala ampulku plnou právě vyrýžovaných šupinek zlata v ceně necelého dolaru. Mne to však nelákalo, už tak jsem měl hodně naložené kolo a o vláčení další váhy byť v podobě vytěžených valounů zlata jsem fakt nestál. Po cestě jsem ještě viděl původní Jack Wade dredge, který navíc ilustruje americký přístup k památkám. Památka se totiž musí nechat řádně zchátrat, aby byla autentická a vypadala dost stará. Domyšleno do důsledků, nejlepší památkou je hromádka zrezavělého plechu s obrovskou vysvětlující tabulí.

[Chicken] Paní úsilovně rýžuje zlato

[] ... co dredge v Chicken dělal ve velkém.

[západně od Walker Fork] Schátralý Jack Wade dredge

[západně od Walker Fork] Současná těžba zlata probíhá v menším měřítku

[západně od Walker Fork] Tady se teží zlato skoro "na koleně"

Zlato se stále těží, bylo to vidět na několika místech, někdy ve větším rozsahu a někdy docela v malém. Podle stavu obydlí prospektorů lze soudit, že to není nic lukrativního.

Minul jsem poslední americký kemp Walker Fork (jeden ze dvou na celé trase mezi Tok a Dawson), nabral jsem akorát vodu. Měl jsem dost sil, chtěl jsem vydupat alespoň na Jack Wade Jct a tam někde hodit nocleh u silnice. Zásoby jídla citelně ubývaly a další den jsem chtěl dojet do Dawson. Bylo to fakt strmé, max. změřené stoupání 18%, ale musím hrdě prohlásit, že jsem vše poctivě vyjel a netlačil kolo byť jeden jediný metr.

The Top of the World Highway
V noci utěšeně lilo a tak byla ráno dálnice Na vrcholu světa blátivou cestou, kterou jsem se proklouzával k vrcholu. Zadní kolo díky osmičce tančilo jak na bále, ještě že jsem měl naloženo, což to trochu eliminovalo. Zajímavé, bez báglů to bylo skoro neovladatelné. V Jack Action Jackson Cafe pár km před hranicí jsem dal snídani a alespoň minimální hygienu. Vysupěl jsem na hranici, kde mi nabídli, abych si v úředních prostorech (normálně v USA nevídané) nabral vodu a nabídli mi také jídlo, to jsem hrdě odmítl. Celníci se divili, že toho vezu tak málo, že to mám fakt "kompaktní" (skoro všechno jídlo už bylo snědeno). Hrdě jsem odvětil, že nejsem žádný nováček a že mám vše, co potřebuji k životu. Za hranici jsem na odpočívadle potkal kanadské důchodce, paní popíjela již po ránu dvojku bílého a nezištně mi nabízela, že mi taky naleje. Její manžel řekl, že potřebuji spíše panáka, ale i to jsem odmítl. Byli tak milí, že mi chtěli alespoň uvařit něco pořádného k jídlu, ale já jim poděkoval s tím, že mám před sebou dalekou cestu a času je málo.

[Jack Wade Junction] Rozcestí Taylor a The Top of the World Hwy

[před hranicí s Yukonem] Povrch silnice po ránu tvořilo mazlavé blátíčko, fakt výživné

[před hranicí s Yukonem] Jackson Cafe - poslední výspa civilizace na Aljašce

[Hranice Aljašky s Kanadou] Budovy celnice jsou zhruba uprostřed obrázku

[západně od hranice s Yukonem] Okolí silnice "na vrcholu světa" - vpravo je již vidět déšť

Kdyby nezačalo pršet, byla by jízda po The Top náročná, ale přitom atraktivní podívaná. Tříhodinový silný déšť z toho udělal málem boj o přežití. Štěrkový podklad se deštěm vymyl, na kolo se nalepil drobný křemičitý písek, měl jsem ho všude, skřípal mi i mezi zuby. Co takový brousek udělá s kolem je nasnadě. Zadní kolo oblepené pískem dřelo už na polovině obvodu o brzdu. Netroufl jsem si zadní brzdu vypojit, brzdil jsem sice přední, ale sem tam bylo v extrémech potřeba použít i zadní brzdu třeba i za cenu smyků vyvolaných nevycentrovaným kolem. V některých momentech jsem byl fakt zvědav, jestli to dojedu. Navíc silný studený vítr mne sfoukával ze silnice, musel jsem jezdil prostředkem nebo vlevo. Naštěstí minimální provoz, při dešti jsem raději zastavil, když jsem slyšel přijíždět auto. A mimochodem, ani drahé vodotěsné ponožky neodolají tříhodinové jízdě v silném dešti. Ještě že je lidská kůže nepromokavá. K večeru se počasí umoudřilo a já ve svém apartním skafandru docela namrzlý dojel 20 km dlouhým sjezdem do Dawson City. Zaparkoval jsem v kempu přímo ve městě, asi půlhodinu myl brašny a kolo, a potom konečně horká sprcha a pořádná večere s pivem v blízké restauraci.

[západně od Dawson City] Kolo nevypadalo zrovna vábně, já asi taky ne

[Dawson City] Konečně civilizace - první pohled na Dawson City

[Dawson City] Údolí řeky Yukon

[Dawson City] Součástí silnice je i bezplatný přívoz přes řeku Yukon

Dawson City
Super, ve Visitor Centru mi řekli, že je zde malá cykloprodejna, vypadalo to nadějně. Ráno sice bylo zavřeno, ale naštěstí v úterý pracují. Poté co zjistili, že jsem Čech, mi dali bez ptaní plánek hrobu českého polárníka Jana Welzla (kam jsem měl namířeno) a dokonce dvoustránkové povídání o Welzlovi v češtině od Pavla Vody. Zašel jsem na hřbitov, vyfotil a posléze trochu uklidil hrob. Váží si ho tady, v místních průvodcích uvádí, že se v roce 1868 narodil v Československu, i když se samozřejmě narodil v Rakousko-Uhersku.

[Dawson City] Hrob Jana Welzla

[Dawson City] Nechal jsem se vyfotit před cabin Jacka Londona, jako kluk jsem jeho knihy přímo hltal

[Dawson City] Chloubou Dawson City byly od nepaměti dřevěné chodníky, lidé se nemuseli brodit blátem, jaký to luxus

Majitel a jediný zaměstnanec cykloprodejny byl vysoký štíhlý chlap, tak bylo jasné, že to konečně vyjde. Kromě výměny drátu jsem nechal rozebrat a vyčistit středy kol a hřídel na klice, které musely být plné včerejšího písku.

[Dawson City] Kolo se konečně dostalo do povolaných rukou

Prošel jsem zbytky Dawson City, bývalé zlatokopecké metropole, kam jezdily hvězdy show-businessu z New Yorku a dovážely se sem vybrané lahůdky z celého světa. Zajímavé, dojemné. V bankomatu jsem vybral pěkně barevné kanadské bankovky, jaká to změna proti zeleným americkým doláčům. A potom jsem se systematicky začal vykrmovat před další cestou.

[Dawson City] Nejdůležitější budovou ve městě byly potraviny na rohu

[Dawson City] Úpadek města je vidět na každém kroku

[Dawson City] Nejpopulárnějším umělcem Yukonu je zřejmě Robert Service - zde jeho báseň na fasádě domu v Dawson City