Malebnou Cassiar Highway na jih

Watson Lake - Junction 37 - Boya Lake - Good Hope Lake - Jade City - Dease River Crossing - Dease Lake - Iskut - Tatogga Lake Resort - Bob Quinn - Meziadin Lake Provincial Park

Watson Lake - 1600 obyvatel
Velikost měst na Yukonu ilustruje tato historka. Na začátku Watson Lake u mne zastavilo auto, které v protisměru projelo celé "město" a řidič se mne ptal, kudy do Watson Lake. Povídám mu, že to právě celé projel. "To bylo celé" ptal se řidič. "Jasně" řekl jsem mu "vždyť je to třetí největší město Yukonu".

Discovery Day
V sobotu se slavil Discovery Day (den objevení Yukonu, připadá na 20.8. ale slavil se už v sobotu dva dny předem). Počkal jsem si na "parade" - průvod s alegorickými vozy, pochodující jízdní policií, dětmi na kolech a s příslušníky místních spolků. Všichni rozhazovaly bonbóny a sladkosti, a že jsem stál jako exot s naloženým kolem u silnice, strefovali se do mne silně. Tak jsem se zásobil hromadou čokoládových dolarových mincí a dalšími pamlsky, většinu jsem rozdal okolo stojícím dětem. Mimochodem, dolarovým mincím se v Kanadě říká "loonies" (kačenky), je na nich vyražena kačenka potáplice, anglicky "loon".

[Watson Lake] Hasiči v průvodu samozřejmě nemohli chybět

[Watson Lake] Místní letecký nadšenec se prezentoval rozdělaným letadlem

Silnice charakteru naší horší okresky je pokroucená a hrbatá jak revmatismem zkroucená babka, částečně s prašným povrchem a velmi nerovná. Prašné úseky jsou obzvláště vypečené, jsou volně poházené štěrkem a vyjeté koleje od aut jsou taky zasypané štěrkem. Při sjezdech se proto musí opatrně, raději pomalu a s citem, jinak je smyk raz dva s možným pádem do hluboké strže. Žádné krajnice, zato minimální provoz čítal několik aut za hodinu a velmi malebné okolí - silnice je doslova utopena v lesích mezi horami a jezery.

[jižně od Junction 37] Hrbatá a pokroucená Stewart - Cassiar Highway

[jižně od Junction 37] Okolí Cassiar Hwy

[Bova Lake] Jezero je proslulé svou mimořádně čistou vodou

[jižně od Bova Lake] Okolní krajina rozhodně nenudila

[] ... řeky ...

[jižně od Junction 37] Okolí Cassiar Hwy

Potíže s obchody
S dobře zásobeným a taky pěkně těžkým kolem jsem se vrátil asi 22 km na rozcestí s Hwy 37, známou jako Stewart - Cassiar Hwy. Velmi málo civilizovaná, nejbližší obchod byl od křižovatky s Alaska Hwy vzdálen 235 km. Podle itineráře, který jsem vyfasoval v informačním středisku ve Watson Lake, a který je důležitější než mapa (je zde tak málo silnic, že se zabloudit nedá), měl být malinký obchod také v Good Hope Lake asi 100 km od křižovatky, ale ten mezitím zkrachoval. Ani se nedivím, silnice byla částečně zavřená po sesuvu skal a jezdilo se jen omezený počet hodin denně střídavě v jednom směru. Důsledkem byla několikahodinová čekání a řidiči oželeli krásnou krajinu a jeli raději po Alaska Hwy. Co zdejší obchody nevydělají v kratičké letní sezóně, to už ve zbytku roku nedoženou a tak je problém se silnicí snadno položí.

[Junction 37] Nejbližší benzín (a obchod) 235 km a bude ještě hůř

[poblíž Cassiar] Po městečku Cassiar zbyl pouze polorozpadlý hřbitov

[poblíž Cassiar] Na hrobě mladíka byly cigarety, snad aby se nenudil, kdyby mu tam byla dlouhá chvíle

[poblíž Cassiar] Náhrobky byly na hrobech velmi sporadicky a vypadaly trochu jinak než u nás

[jižně od Good Hope Lake] V oblasti se v době zlaté horečky našel největší zlatý nuget a tak není divu, že se hlušina znovu přemílá

[Jade City] Jade City tvoří kostel a 2 domy s obchodem se suvenýry z jadeitu

[Jade City] Je možné koupit i plát kamene, který vám na vaše přání uříznou. V obchodě bylo kafe zdarma. Při jeho pití jsem si všiml spousty čínských novin zastrčených ve skříni. Na můj dotaz mi neochotně potvrdili, že většina suvenýrů z jadeitu byla vyrobena v Číně.

[jižně od Jade City] Pořádné hory kam oko dohlédlo

[poblíž jezera Dease Lake] Sem tam mne bedlivě sledovalo nějaké zvíře

Zase ta logistika
V poměrně slušně zásobeném obchodě v Deason Lake jsem naložil kolo jídlem a pitím až bylo skoro neúnosně těžké. Pro ilustraci - jenom pití vážilo 5 kg - 3.5 litru vody a 5 třetinkových piv v plechovkách. Další možnost koupit pivo až ve Stewart. Přitom 3.5 litru vody na den je minimum, 2 litry vypiju po cestě, zbytek je na ranní čaj a polévku. Doplnit vodu je možné z potoka a lze ji pít po 10 minutovém převáření nebo po úpravě čisticími tabletami. Ale nejjednodušší metoda je zastavit na odpočívadle u libovolného RV a říci si o vodu. V obytných autech mají velké nádrže, nějaký litřík pro ně není problém a rádi pomohou. Horší je zdržení, které taková zastávka vyvolá, zejména když člověk chvátá. Obvykle to vodou nekončí, nabídnou mi minimálně kafe, často taky něco k jídlu a samozřejmě si rádi pokecáme; pro mne i pro ně je to exotika.

[severně od města Dease Lake] Na návštěvě v RV. Paní jela vloni na kole z Kalifornie na Floridu, sice v cyklistickém zájezdu s plným servisem, ale přesto fakt dobrý.

[město Dease Lake] Věčně hladový cyklista jásá - potraviny v Dease Lake - k dostání je i alkohol

Ale přesto všechno člověk musí být samostatný a tak je docela problém, když stojíte v dešti před malou prodejnou potravin v Iskut, další prodejna 300 km vzdálena, neznáte profil trasy, vítr, počasí a tak nevíte, zda u další prodejny budete za 3 nebo až za 5 dní. Většinu sortimentu prodejny tvoří hotová mražená jídla (pizza, burgery), použitelného a trochu zdravého jídla mají minimum. Tak prostě nacpete brašny jídlem, co se do nich vejde. Naštěstí byly po cestě 2 restaurace, kde jsem se mohl najíst a dát si i sprchu - tu jsem nejvíce ocenil po noci strávené v lese poblíž silnice.

Nástrahy moderní techniky
Moderní technika je bezvadná, ale přesto je třeba být ostražitý. Ráno po výjezdu z Dease Lake mi měřič tepové frekvence začal ukazovat hodnoty okolo 200 tepů za minutu. Přitom běžně jsem měl maxima do 125, při tvrdém dostihu do kopců do Watson Lake, kde jsem makal jak blázen, abych stihl nakoupit v obchodu s chlastem dříve, než ho zavřou, jsem se celý zpěněný dostal mírně nad 140. A najednou 200 při běžné jízdě po v podstatě rovné silnici. Pravda, večer jsem dal lahvinku červeného, asi do dvou v noci jsem makal na počítači a ráno jsem vypadal trochu pomuchlaně, ale to jsem spíš přičítal vzpomínce na ruskou okupaci před 39 lety, bylo totiž 21. srpna. Ale fakticky, začal jsem mít obavy, že začínají problémy se srdcem. Jel jsem opatrně, pořád se sledoval a uvažoval, kde půjdu k doktorovi na kontrolu. Prostě blbý. Další den se situace opakovala, naměřené tepové frekvence už byly pomalu na umření a já se přitom cítil podezřele skvěle. Nakonec se v tom objevil nějaký systém. Přestože se jedná ó kodovaný digitální přenos, tepová frekvence se nějak odvíjela od rychlosti. Při jízdě do kopce jsem celý zpocený nenatočil ani 80 a z kopce bez šlapání 220. Bylo jasné, že závada je v technice a ne v mé tělesné schránce. Spadl mi kámen ze srdce, vrátila se vandrácká pohodička. Usoudil jsem, že budu muset vyměnit baterky v hrudním pásu na měření tepové frekvence. Večer jsem pro jistotu vyndal a znovu vložil původní baterii, náhradní jsem neměl. Tím jsem to vyresetoval a dost tomu pomohl, ale pořád se mi zdálo, že měření nefunguje dokonale. Za pár dní se to ustálilo i bez výměny baterie. Hlavní poučení - už vím, co umí psychika udělat se zdravým lidským tělem - 2 dny jsem se cítil pod psa a přitom mi vůbec nic nebylo.

Oprava silnice
Do problémové "slide" oblasti (silnice byla začátkem léta zavalena sesuvem půdy, konečně jako skoro každý rok) jsem přijel úplně nevhod, horší načasování už možné nebylo. Opravy finišovaly a byly pár dní před dokončením. Na silnici byla asi 5 cm vrstva nezpevněného štěrku, který čekal na uválcování a zalití asfaltem. Přitom silnice měla sklon 12%, moje pláště neměly žádné boční vedení a tak v tom štěrku plavaly jak ve vodě, přibrzdit bylo o smyk. Po pár km trápení mne vysvobodilo Pilot Car, naložilo mne na korbu a poprvé jsem byl opravdu rád, že nemusím na kole a že si tady ten čenich nerozbiju.

[severně od Bob Quinn] Tady se můžete přesvědčit, že poctivě udělaná prašná silnice opravdu práší - zlaté kanadské ručičky

[severně od Bob Quinn] Travnaté okolí silnice

[severně od Bob Quinn] Po takové silnici je radost jezdit

[severně od Bob Quinn] Příroda se silně tlačí na silnici, po pár letech bez údržby by bylo po silnici

[severně od Bob Quinn] Úzký most přes bystřinu napájenou ledovci

[severně od Bob Quinn] Hory s ledovci

[Bob Quinn] Hory nad letištěm vykukovaly z mraku hned poránu

[jižně od Bob Quinn] Lesy jsou ponechané na pospas přirozenému vývoji

Kamarádšoft s medvědy
Spolehlivým indikátorem výskytu medvědů je pH faktor (počet Hromádek - počet medvědích výkalů na 10 km délky silnice), tady byl mezi 5 až 8. Hromádky poznáte snadno, vypadají jako to, co zbude při lisování rybízu v ručním strojku - válečky plné stonků a zrníček. Medvědi jsou nebezpeční proto, že špatně vidí. Když si nejsou jisti tak raději zaútočí. K medvědovi se musíte přibližovat proti větru, aby vás nevyčmuchal, mají mimořádně citlivý čich. Opatrně jsem si zašel do lesa za méďou, který se pásl na bobulích. Zřejmě něco tušil, často koukal mým směrem. Zdejší odborníci doporučují se k medvědovi nepřibližovat blíže než na vzdálenost 250 metrů, já byl od něj tak 25 metrů. Fotit se ale musí.

[jižně od Bob Quinn] Čerstvý indikátor výskytu medvědů v plné kráse

[severně od Bob Quinn] Méďa se popásal na bobulích

Nejblíže jsem byl k medvědovi na 5 metrů, to když na mne vybafl z křoví na krajnici, jako by se mi chtěl podívat na cyklokomputer jak rychle jedu. Naštěstí jsem něco tušil, pod kopcem stálo auto a blikalo, zřejmě o méďovi věděli a čekali, aby mi mohli poskytnout první či poslední pomoc. Valil jsem dost rychle z kopce, tak jsem okolo něj jen prokmitl, on se lekl a zaběhl zpátky do keřů. Asi po hodině cesty na mne čekala na krajnici medvědice s mládětem a koukali, co že jim to jede za večeři. Zastavil jsem v uctivé vzdálenosti, máma s mladým je nejnebezpečnější kombinace. Bezpečně o mne věděli, byl jsem po větru a několikadenní absence sprchy byla znát. Čekal jsem, až pojede nějaké auto, aby mne při průjezdu krylo. Naštěstí jsem nečekal dlouho, auto zastavilo u medvědů na protější straně silnice. Chvíli vzdorovali, ale potom je to otrávilo a tak znechuceně, ale důstojně, přecupitali silnici a zmizeli v roští. Po těchto zkušenostech jsem se rozhodl, že dneska nebudu spát volně v lese. Radši jsem zabral a ujel dalších 60 km k nejbližšímu kempu.

[jižně od Bob Quinn] Máma s medvídětem na krajnici se už na mne těší

[jižně od Bob Quinn] Nakonec je vyblokovalo auto a medvědi uraženě odešli