Vancouver Island horem dolem

Port Hardy - Port McNeill - 10 km před Woss - Woss - Campbell River - Black Creek - Courtenay - Royston - Deep Bay - Bowser - Qualicum Beach- Port Alberni - Ucluelet - Tofino - Port Alberni - Coombs -Parksville - Nanaimo - Ladysmith - Chemanius - Duncan - Malahat - Victoria

Pustý sever ostrova
Ostrov Vancouver je největším ostrovem severoamerického kontinentu, takže si neuvědomujete, že jste na ostrově a máte stejné pocity jako na pevnině. Severní část je nejméně civilizovaná, severovýchodní pobřeží od Campbell River (název města) k jihu je již velmi zalidněno, alespoň z mého pohledu po průjezdu pustou Aljaškou, Yukonem a severem BC. Port Hardy je nejvýznamnějším střediskem severu, jehož nejvíce citovanou a v průvodcích uváděnou pamětihodností je vyřezávaný poutač asi 5 km před obcí. Ve Visitor Center jsem sice dostal dva oboustranně potištěné listy se seznamem pamětihodností, ale větší část tvořil seznam totemů (totem poles) a nástěnných maleb na budovách (murals). Zbytek tvořila doporučení jako "pronajměte si kajak a projeďte se zálivem".

[Port Hardy] Nacpané přístaviště v Port Hardy

[Port Hardy] Poutač před městem je významnou turistickou atrakcí zmiňovanou (z nedostatku jiného) ve všech průvodcích

Stejně tak Port McNeill mne v hustém dešti nijak nenadchl a tak jsem mastil co nejrychleji do civilizace. První noc jsem sdílel les s medvědy kousek od silničního odpočívadla, na kterém byly alespoň suché záchody, voda nebyla. Dobrá zpráva - oprava bot se docela povedla, po několikahodinové jízdě v dešti jsou boty promočené jenom napůl. Ráno jsem do nich vlezl v údajně nepromokavých ponožkách a pocit vlhkosti se dostavil až po 2 hodinách, když už mne naštěstí několik kopců zahřálo na "provozní" teplotu. Výhodou jízdy na kole je to, že si člověk sám na sobě všechno usuší, výjimkou jsou bohužel boty.

Ve Woss byl ukoptěný obchod, kde jsem si dal alespoň sterilní americký kafe pro zahřátí a nabral zásobu vody. Po dalších 60 km jsem se na odbočce na Sayward rozhodoval, zda zajedu 10 km do městečka na pobřeží, nebo to poženu dál. U pumpy mi místní polda řekl, že to není nijak mimořádně kopcovité, ale lidi v autech mají na kopce názor poněkud deformovaný obsahem motoru jejich auta. Při kafi a buritu ohřátém v mikrovlnce jsem se v půl čtvrté odpoledne rozhodl pokračovat do civilizace. Akorát jsem se raději zásobil pivem, kdybych těch cca 75 km nedojel, tak abych mezi medvědy nestrádal.

[za odbočkou na Sayward] Tak tohle mne fakt dostalo, instinktivně jsem se přikrčil

Včera byl svátek - den práce (Labour Day), ale dnes jezdily dřevařské náklaďáky určitě v úkolové mzdě, tedy jak vzteklý. Silnice měla asi půlmetrovou prašnou krajnici, po ní jsem samozřejmě nejel. Dřevaři mne na ni neustále vytlačovali, jezdili hrozně natěsno i když v protisměru nic nejelo. Přitom místní oceláři a dřevaři byli ve stávce, mluvil jsem s nimi u silnice. Jestli to nebyli stávkokazi, kteří se s tím teprve učili jezdit..

Krmení otesánka
Byl to civilizační šok. V městě Campbell River není snad nic jiného než obchody. Plaza (náměstíčko s obchody) střídá plazu a v každé je alespoň jeden supermarket s jídlem. Nejblíž ke kempu byl Superstore, kde měli šokující nízke ceny - kilo banánů za našich 14 Kč, 3 jogurty za 20 Kč a podobné šílenosti. Doposud jsem byl zvyklý na banány za 38 Kč (dobrá cena) a jeden jogurt za 20 Kč mi připadal levný.

[Campbell River] Do Campbell River připlouvá výletní loď

Nemohl jsem se toho dostatku nabažit. Pro lepší představu popíšu, jak jsem dneska pojedl. Snídaně normální, docela typická - litr hovězí polévky z pytlíku, sardinky, chleba s tvarohovým sýrem a rajčaty, chleba s medem, 2 litry čaje a 3 jogurty (typicky bývá jenom jeden). Pak jsem se jel podívat východně od města na dva vodopády Moose a Elk Falls.

[Campbell River] Elk Falls

[Campbell River] Půjčovna motorových člunů

[Campbell River] Totem v Campbell River

V poledne jsem při průjezdu městem dostal hlad. V supermarketu jsem dal asi 30 dkg kuřecích řízků, k tomu kelímek seafood salátu. Pak jsem míjel Subway a podíval se, zda mají seafood sendvič - měli, dal jsem. Asi o km dále byla mexická restaurace. Zkontroloval jsem jim jídelníček a nasoukal do sebe výtečné burito silné jak mužská paže. To už jsem zažehnal pocit svíravého hladu. Po pár km jsem to doladil kafem a víceméně dietním cheesecakem. K večeři v další mexické restauraci kuřecí enchilada. V průběhu dne jsem k tomu zdlábnul asi dvoukilový trs banánů a necelé čtvrtkilo směsi ořechů. Večer jsem nikoliv netypicky završil dvěma velkými pivky.

Cesta okolo pobřeží příjemná, spousta městeček, flákal jsem se a užíval si to. RV park, do kterého jsem mířil a který mi poradili ve Visitor Center jsem ve Funny Bay nenašel, místní o něm nic nevěděli, přitom byl uveden v tištěném seznamu, fakt divný. Rychle se stmívalo, okolo silnice žádná příhodná místa na postavení stanu, pouze hustý les. V úplné tmě jsem dojel do Deep Bay a "po hmatu" našel kemp u přístavu. To by se mi v pustině nestalo, tam jsem to hlídal a alespoň hodinu před setměním už jsem hodil někde bivak. Civilizace mne zblbla a potlačila zdravé instinkty potřebné k bezpečnému přežití. Budu si to pamatovat.

[Campbell River] Japonská brána

[jižně od Campbell River] Jeden z výtvorů instalovaných na pobřeží

[jižně od Campbell River] Další umělecký výtvor, ten by se mohl líbit dětem

[Deep Bay] Průzračné ráno

[Deep Bay] Rybáři už mají po šichtě, ústřice jsou posbírané

[Cameron Lake] Cameron Lake - jedno z jezer na cestě do Port Alberni

[Cathedral Grove] Vyvrácený strom

[Cathedral Grove] Křemílek s Mochomůrkou zrovna nebyli doma

Jižní pobřeží
Na Vancouver Island je jediný národní park a to Pacific Rim na jižním pobřeží. Vede tam jediná silnice přes Port Alberni, ale ta je prý pro cyklisty příliš nebezpečná a tak se tam na kole nejezdí. Z Port Alberni jezdí 3x týdně loď do Ucluelet, naštěstí jela v pátek, takže jsem to krásně stíhal. Jednu cestu na silnici bych měl přežít.

Cesta lodí se mi líbí vždy, tahle byla navíc opravdu pěkná. Nejprve úzkým fjordem nacpaným čluny se sportovními rybáři, kteří nám hrdě ukazovali své největší úlovky. Od Bamfieldu se loď prodírala malebnou skupinou ostrůvků Broken Group Island. V moři lachtani a mořské vydry, občas v dálce velryba.

[Port Alberni] Dominanty Port Alberni na jediném snímku - uprostřed spalovna Catalyst a vlevo celulózka

[Port Alberni] Rybaření někdy podlehnou i děvčata, nebo že by si jenom hlídala rybáře?

[poblíž Bamfield] Projížďky na mořských kajacích jsou zde populární

[poblíž Bamfield] Plovoucí továrna na dřevo

Cestou z Ucluelet do Tofina jsem se prošel deštným pralesem, prohlédl pár pláží a v kempu na té nejznámější - Long Beach - se ubytoval. Na ceduli u silnice měli velké nápisy, že je vše kompletně obsazeno. Ale všiml jsem si, že ty nápisy mají na cedulích přišroubované napevno. Tak mi bylo jasné, že místo bude, protože kvůli pár volným místům nebudou honit k cedulím údržbáře se šroubovákem. Večer jsem proto mohl zažít a vyfotit zdejší proslulý západ slunce. Jinak - Tofino je obklopeno plážemi, téměř všechny písečné, skvělé vlny pro surfování. V létě se sem jezdí pozorovat velryby a medvědi a velkým hitem je návštěva Hot Spring Cave - jeskyně s termálními prameny, která je dostupná jenom po moři člunem nebo hydroplánem. A v zimě se jezdí pozorovat divoké mořské bouře, kterými je toto odkryté pobřeží proslulé.

[Tofino] Městečko Tofino

[Long Beach] Proslulý západ slunce na Long Beach

[Long Beach] Západ slunce je příležitostí k romantickým procházkám

Nebezpečná silnice
Byl jsem rád, že jsem cestu po silnici musel absolvovat jen jednou. U Kennedy Lake začalo pěkné maso - úzká rozbitá silnice bez krajnic, jízdní pruh tak stěží pro osobák, stoupání a klesání až 18%, na jedné straně skála a na druhé nebezpečný padák. Nebezpečný usek byl dlouhý asi 25 km, jel jsem fakt opatrně, občas raději slezl z kola a přitiskl se ke skále. Měl jsem štěstí, byla sobota, minimum kamiónů a žádné dřevařské náklaďáky, které tady dávají silně zahulit i řidičům v autech.

[Kennedy Lake] Cesta z Tofina až ke Kennedy Lake byla docela dobrá

[severně od Kennedy Lake] Úzká, kopcovitá a pro cyklistu nebezpečná cesta

Jezero Sprout je kromě skvělého koupání proslulé také jako základna obrovských hydroplánů Martin Mars, které sloužily jako bombardéry ve 2. světové válce a zde jsou používány k hašení lesních požárů. K základně jsem zajel, byla zavřená, pouze na hladině jezera jako obrovská kačena seděl jeden z hydroplánů.

[Sproat Lake] Jeden z letky největších hydroplánů na světě Martin Mars na hladině, nyní se používají k hašení lesních požárů

Přemíra civilizace
Civilizace je dobrá, ale nesmí ji být příliš. Vrátil jsem se k severnímu pobřeží a pár km jižně od Parksville skončila příjemná pobřežní Hwy 16a a napojila se na Hwy 1, což je v podstatě jediná zdejší dálnice. Před vjezdem tabule, jaká vozidla tam nesmí - bicykly tam nebyly uvedeny, ale omezení platilo pro vozidla, která nejsou schopna (capable) jet rychlostí 60 km/hod. Tak jsem chvíli dumal a pak jsem si řekl, že z kopce bych policajtům tu šedesátku případně předvedl, takže jsem "capable" a tudíž "able" po dálnici jet. Jiná cesta stejně nebyla.

Později jsem zjistil, že je po dálnici značena cyklotrasa a značkami na ní nabádají ke stejné taktice, kterou používám odjakživa - jet po krajnici co nejdéle a potom vpravo odbočující pruh kolmo přejet v okamžiku, kdy nic nejede. Nicméně bylo to protivné - silný nedělní provoz, hluk od projíždějících vozidel, navíc velké vedro. Ani jsem si moc nezazpíval - kde jsou ty časy, kdy bylo projíždějící vozidlo vítaným zpestřením dlouhých osamělých aljašských a yukonských cest. Tak jsem alespoň odbočil a projel centrum každého města po trase - Nanaimo, Ladysmith, Chemanius, Duncan - i když se potvrdilo, že zdejší města nejsou nic moc. To nejdůležitější - velké obchody jsou stejně vždycky okolo dálnice.

Světlou výjimkou bylo městečko Chemanius, kde pojali murals (malby na domech) velkoryse a před 25 lety nechali pomalovat celé městečko. Styl malby přitom není jednotný, zřejmě nechali umělce, aby se realizovali. Docela se to povedlo a z městečka se tím stala vyhledávaná turistická atrakce, kam zajíždějí zájezdové autobusy cestovních agentur.

[Chemanius] Jedna z mnoha maleb

[Chemanius] Detail nejznámější malby Detail nejznámější malby

Victoria a kosatky
Ve Victorii - hlavním městě Britské Kolumbie už jsem před pár lety byl, s orientací žádný problém. Ubytoval jsem se v hostelu, kde mi včera po telefonu tvrdili, že nemají volný žádný privátní pokoj. Zatím měli na jednu noc, další den jsem se musel přesunout do jiného pokoje. V knihkupectví jsem prostudoval mapy státu Washington, na objezd pobřeží v Olympic National Park bych měl mít dostatek času, i když si ve Victorii dám den oddechu.

[Victoria] Přístav ve Victoria, v pozadí parlament

[Victoria] Parlament

[] Kopule ve dvoraně parlamentu

[Victoria] Parlament se na večer rozsvítí

[Victoria] Zámek Craigdaroch

[Victoria] Mezi Victorií a Vancouverem létají pravidelnou linku hydroplány

Vicoria je příjemné, upravené a drahé město anglického stylu, plné turistů a žebrajících homelesáků. Prohlédl jsem si zdejší parlament, ověřil loď na zítřek, zašel se podívat na Craigdaroch Castle. Do přístavu přijížděly čluny z pozorování velryb, lidi ještě vykulení, že skutečně velryby viděli a to hodně. U toho nemohu chybět, vyrazil jsem nejbližší lodí. Loď dojela do průlivu Haro Strait, naproti pozorovatelně velryb u Lime Kiln zastavila a začala show. Za hodinu a něco jsme viděli odhadem 50 kosatek, brousily to hlavně okolo břehu. Vloni zhruba o 10 dni později jsem na pozorovatelně marně čekal a neviděl ani ploutev, dneska tam byly hody. Občas některá mrška vyskočila z vody, jeden skok se mi podařilo natočit na video. Nádhera, fakt úžasné, stálo to za to.

[Victoria] Další výprava na pozorování velryb těsně před odplutím

[Haro Strait] Kosatky

[Haro Strait] Kosatky

[Haro Strait] Kosatka se musí občas protáhnout a zaskotačit si