Kolem kolem východní Kanady a USA
Nothing compares to the simple pleasure of a bike ride.      Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole.      J.F.Kennedy
Statistika
Mapa s trasou
Zajímavosti
Profily
Vybrané fotky
Napište mi
Zápisky z cesty
Québec
Newfoundland
Nova Scotia
< New Brunswick >
Maine
Massachusetts
New York
Washington D.C.
Virginia
Carolinas
Florida
Další cesty
Přehled cest
Vyhledávání
Čtyřměsíční cyklistická cesta, start v Québeku, konec na Floridě. Desátá autorova cesta (N.Zéland, Austrálie, USA, Kanada, Aljaška, Japonsko, Mexiko, Bolivie, Chile, Argentina, Namibie, JAR).

New Brunswick

Saint John, Musquash, Dipper Harbour, New River Beach, St. George, Deer Island, Campobello Island, Lubeck

Saint John
Cesta lodí trvala 3 hodiny. Stačil jsem si dát druhou snídani, doplnit svůj blog, zkontrolovat maily a už jsme byli v přístavu. Nepršelo, od rána jsem byl v cyklistickém oblečení, hned po přistání jsme s Alainem jeli do města. Problém byl na asi 1,5 km dlouhém mostě, kde se jeden směr opravoval a proto byla velmi frekventovaná highway 1 převedena do 2 úzkých pruhů. Osobáky nám olizovaly lokty a kamiónům jsme museli ustoupit tak, že jsme zastavili a natlačili se na betonovou bariéru a kamión nás míjel ze vzdálenosti 40 cm. Moc příjemné to nebylo.


[Saint John] Přístaviště ferry


[Saint John] Přistáváme - loď už zvedla špičku, auta vyjedou popředu

Chtěli jsme se ubytovat ve městě, poptali jsme se v informačním středisku. Ceny ubytování v centru hodně vysoké. Měli jsme adresu hostelu, ten měl volno až druhý den, ale byla to příšerná špeluňka, barák prorostlý plísní, tam bychom stejně nešli. Věděli jsme, že kemp není daleko od města a vyrazili tam. Byla to skvělá volba, vybrali jsme si velké travnaté místo a za 25 $ pro oba dva jsme měli vystaráno. Do centra 3 km, byli jsme tam pěšky za 40 minut.


[Saint John] Nápis na kopci nad městem

Centrum je docela malé, odpoledne na něj stačilo. Největší atrakcí je nákupní středisko zakomponované do propojených domů v centru. Na jednom konci je moře, na druhém městský trh, dneska spíše atrakce pro turisty. Tomu všemu dominovala gigantická výletní loď Queen Mary II, zakotvená přímo v centru, která hravě převyšovala všechny okolní budovy a vnucovala se tak pořád do hledáčků fotoaparátů.


[Saint John] Wellington Street


[Saint John] Duke Street


[Saint John] Waterloo Street


[Saint John] Pohled z kempu na město za soumraku


[Saint John] Tříramenná lampa sloužila jako navigace pro lodi


[Saint John] Queen Mary 2 právě kotvila v přístavu


[Saint John] Dřevěné sochy na King Street


[Saint John] Skulptura poskládaná ze symbolů britské vlajky

Potřeboval jsem doplnit zásobu potravin, našel supermarket blízko centra a tam se zásobil. Potom jsem si prohlédl katedrálu. Když jsem vyšel ven, díval jsem se do mapy a dva starší manželé se mne hned zeptali, jestli jsem se ztratil. Po pravdě jsem odpověděl že ne, že si jenom ověřuji nejkratší cestu do kempu. Popovídali jsme si a oni mi potom nabídli, že mne do kempu dovezou. Hezky jsem jim poděkoval a za 10 minut byl u stanu. Alain byl ve vzdálenějším a výrazně větším supermarketu a do kempu dorazil taxíkem.


[Saint John] Městská knihovna sídlí v nákupním středisku


[Saint John] Městské tržiště je turistickou atrakcí

Na neděli jsme si nestanovili žádné velké cíle - odbory práci v neděli nepodporují a Alain tvrdil, že ani jeho náboženství námahu v neděli nepodporuje. On je pátý z osmi dětí, proto se s ním tak snadno vychází. Jeho rodiče byli striktní katolíci, proto tolik dětí. Alain náboženství moc nedá, do kostela nechodí, asi mu to stačilo zamlada.


[Saint John] Fort Howe

Vyjeli jsme pohodlně po desáté, z kola prohlídli další atrakce jako typickou dřevěnou pevnost Fort Howe a díky navigaci trochu bloudili na výjezdu z města. Potom jsme se podívali do mapy a na highway číslo 1 jsme byli natotata. Široká krajnice, slabý provoz, pouze silný protivítr rušil idylu. Odbočili jsme na údajně malebnou silnici 790. Ta vedla v kopcovitých lesích a k oceánu se přiblížila jenom třikrát. Po více než 70 km jízdy jsme zakotvili v provinčním parku New River Beach. Výhodou kempu byla velká společenská místnost - kuchyně, kde se dalo snadno vařit (na vlastním vařiči). Večer jsem dopisoval svůj deníček pěkně v teple, aniž bych trpěl citelným venkovním chladem. Podzim už klepe na vrata a je to znát.


[Saint John] Dipper Harbour za odlivu


[New River] Řeka byla velice skalnatá


[Pocologan] Vesnice u jezera

Ráno nějaký dobrodinec zatopil v kuchyni, na kamnech jsem uvařil čaj a polívku, ani jsem nemusel vytahovat vařič. Z vytopené místnosti se nám s Alainem moc nechtělo, ale nezbývalo než natáhnout návleky na nohy, eliminující ranní chlad a vyrazit do dálav. USA bylo již za rohem, potřeboval jsem utratit zbytek kanadské hotovosti. Zajel jsem si do St. George a nacpal brašny jídlem ze supermarketu. Dokoupil jsem také nějaké jerky (sušené kořeněné maso) a oříšky, abych se měl čím živit po cestě. Přesto mi zbylo něco přes 30 CAD.


[St. George] V Kanadě si pamatují, že museli bojovat v Evropě v obou světových válkách, na padlé stále vzpomínají


[St. George] Hlavní třída se jmenuje typicky Main Street


[St. George] Baptistický kostel na křižovatce

Vymysleli jsme si trasu přes 2 ostrovy. Přívoz na Deer Island přes den jezdí každou půl hodinu a je zdarma, neboť nahrazuje silnici. Plavba trvá 20 minut. Na ostrově jsem zvolil východní trasu, doporučili mi ji, že je zajímavější než západní. Pěkné pobřeží, ale řada zdevastovaných domů a lodí, asi se místním moc dobře nedaří. Kvůli krátkému, ale prudkému dešti jsem musel do goráčů. V kempu na jižním cípu ostrova mi Alain hlásil, že je kemp zavřený, už je po sezóně. Byly tam suché záchody, místa na stanování dost, jenom voda chyběla. Zachránila nás paní, která zavírala jejich přívěs a připravovala ho na zimu. Dala nám asi 10 litrů vody, nebyla pitná, ale jinak čistá a nijak nesmrděla. Na čaj jsem ji prohnal filtrem a vařili jsme z ní bez problémů. Na mytí byla taky dobrá. Paní nám také dala zbytky dřeva, další jsme nasbírali v lese a udělali velkou vatru. Jak hoří oheň, vše se hned jeví v příznivém světle.


[Back Bay] Přívoz na Deer Island právě přijel


[Leonardville] Ozdobený dům


[Leonardville] Pobřeží


[Deer Island Point] Výrazně zbarvená skála


[Deer Island Point] Maják a výhled na The Old Sow Whirlpool

Z kempu byl krásný výhled na The Old Sow Whirlpool. To není žádná mašina na praní, ale údajně největší vodní vír na severní polokouli. Obzvlášť působivý je při stoupajícím přílivu. Čas od času jsme ho chodili kontrolovat, ale nepřišlo nám to zase tak omračující. V ohraničené oblasti se voda neustále "vařila". Efekt se zvyšoval se stoupajícím přílivem, ale vrchol byl někdy po půlnoci. Já se tam byl podívat ještě okolo 22 hodiny, krásně na to svítil měsíc v úplňku a byla to moc zvláštní a jímavá podívaná. Za vodou poblikávala světla Eastportu v Maine, na okolních ostrůvcích ostře pomrkávaly majáky a bílé měsíční světlo tomu dávalo snivou a nereálnou atmosféru.


[Deer Island Point] Rozdělali jsme si oheň


[Deer Island Point] Noční pohled na Campobello Island

Na Campobello Island jezdil malý přívoz, tentokrát již placený, za 3 $ na osobu. Loď byla sflikovaná, rez byla opakovaně přetírána barvou, která se odlupovala. Žádné zpevněné přístaviště, přívoz najel na mírně upravenou pláž a auta na něj najela ze břehu. Nicméně byl to technický majstrštyk. Jednalo se o samostatný ponton, na něm byla auta a cestující a k tomu byla kloubem připojená pohonná jednotka, malá motorová loď. Ta se po vyplutí z přístavu otočila kolem kloubu o 180 stupňů a zajistila tím, že auta mohla z pontonu vyjíždět pěkně popředu.


[Deer Island Point] Motorová část lodi se otočí, aby auta vyjížděla dopředu

Ostrov Campobello je pověstný "chatou" amerického prezidenta F.D.Roosewelta, který tam rád trávil volné chvíle, přestože už to bylo v cizině. Na pozemcích je nyní Roosewelt Campobello International Park. Sídlo je skvěle udržované a pořádají se prohlídky s průvodcem. My jsme si udělali 4 km výšlap kolem pobřeží a odjeli k hraničnímu mostu. V Kanadě mi odmítli dát výjezdní razítko, prý je to zbytečné, mám jednorázové vízum a to je přeškrtnuté a tak mne zpátky stejně nepustí. Přejeli jsme most a mne dostali do práce Amíci. Proceduře se musí podrobit všichni cizinci (Alain je brán za domácího), kontrola otisků všech 10 prstů, kontrolní fotografie, krátký dotazník, dotazy na plánovaný pobyt v USA. Byli sice příjemní a milí, ale nakonec si řekli o 6 $, to je cena vstupní procedury. Co už si dneska vlády nevymyslí, aby z lidí vytáhly peníze.


[Campobello Island] "Chata" amerického prezidenta F.D.Rooswelta, ku podivu v Kanadě



 

 

 
© Napsal a vyfotografoval Jiří Bína