Kolem kolem východní Kanady a USA
Nothing compares to the simple pleasure of a bike ride.      Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole.      J.F.Kennedy
Statistika
Mapa s trasou
Zajímavosti
Profily
Vybrané fotky
Napište mi
Zápisky z cesty
Québec
Newfoundland
Nova Scotia
New Brunswick
< Maine >
Massachusetts
New York
Washington D.C.
Virginia
Carolinas
Florida
Další cesty
Přehled cest
Vyhledávání
Čtyřměsíční cyklistická cesta, start v Québeku, konec na Floridě. Desátá autorova cesta (N.Zéland, Austrálie, USA, Kanada, Aljaška, Japonsko, Mexiko, Bolivie, Chile, Argentina, Namibie, JAR).

Maine a New Hampshire

Lubeck, Machiase, Roque Bluffs, Jonesboro, Milbridge, Ellsworth, Trenton, Bar Harbour, Trenton, Ellsworth, Bucksport, Searsport, Belfast, Belmont, Union, Waldoboro, Wiscasset, Bath, Bronswick, Portland, North Scarborough, Saco, Cape Porpoise, Kennebunkport, York Beach, Kittery Point, Kittery, Portsmouth (New Hampshire), Rye Harbour, Hampton Beach.

První dojmy z USA
Nejdříve jsme zašli do restaurace na polívku a něco menšího k snědku, ceny mi připadaly vyšší než v Kanadě. Ale brali kanadské dolary, tak jsem se zbavil zbytku hotovosti. Dalším krokem byl nákup v koloniálu. V USA neblbnou s alkoholem tak jako v Kanadě, v potravinách je běžně ke koupi pivo i víno a ne jako v Kanadě jenom ve speciálních obchodech. A k tomu ceny zhruba poloviční oproti kanadským. Půllitrová plechovka piva za 1,20 $, v Kanadě minimálně 3,40 $. Víno pod 10 $ se v Kanadě skoro nevyskytuje a když ano, je to hrozný poblión. Tady měli za 6 $ dobrá chilská, kalifornská a argentinská vína. Později jsem dokonce ve Walmartu viděl sedmičku kalifornského Cabernetu Sauvignon za 2,99 $, do toho jsem nešel. Ale lidi to běžně kupovali.


[Lubec] V USA jsme nejprve zašli do hospody na jídlo


[Lubec] Přístav, maják vpravo je v Kanadě

V Lubecu nebylo žádné informační centru, za mostem v kanadském centru neměli žádné materiály o Maine. U pumpy jsme koupili mapu, našli příhodně vzdálený State Park a vyrazili tam. Park byl pěkný, velká pláž u moře, do moře se vlévala řeka. Byl ale určený jenom k dennímu pobytu, kempování bylo zakázáno. Já bych tam s klidem zůstal, voda byla v řece, ideální podmínky. Ale Alain se na přestupování zákazů moc necítí. Bylo už dost pozdě, hodinky jsme si v USA sice posunuli o hodinu dozadu, ale slunce na to kašle a tak bylo asi hodinu před západem slunce. Na GPSce jsme našli 20 km vzdálený kemp. Ten byl zavřený, majitelé ho zrušili. Ale přemluvili jsme je, aby nás tam nechali vyspat. Voda byla u garáže, elektřinu na nabití baterek nám pustili, pouze sprchy a záchod chyběly. Ale za 5 $ dobrý.


[Jonesboro] Ranní námraza na brašnách


[Jonesboro] Okolí silnice

V noci už mírně mrzlo, ráno jsem měl námrazu na brašnách. Přes den se udělalo nádherně, dalo se jet jenom v šortkách, typické indiánské léto. Byli jsme dohodnutí na kempu v Trentonu, jenže tam neměli místa pro stany. Poslali mne do dalšího 6 km vzdáleného kempu, kde jsem po delším hledání Alaina objevil v lese na pobřeží, mimo hlavní oblast. V info centru mu řekli, že je tato část kempu zavřená, ale že tam můžeme přespat a pravděpodobně zdarma. Při příjezdu byla už registrace zavřená, tak jsme se šli registrovat ráno. K našemu překvapení nebylo kempování zadarmo. Na žádost o slevu neslyšeli, chtěli po nás 48 $, tedy nebývalou pálku. Tak drahý kemp jsem letos ještě neměl. Ještě že jsme se o to podělili dva.


[Mount Desert Island] Kytička


[Mount Desert Island] Podzim se už hlásí

Acadia National Park
Dosud jsem čelil dvěma problémům. Zip na tropiku stanu špatně fungoval, tropiko se nedalo zapnout a občas jsem se s tím mordoval několik minut, což bylo hlavně v dešti dost nepříjemné. Nakonec jsem jezdec kleštěmi trochu zmáčknul a výrazně se to zlepšilo. Druhým problémem byla nába na předním kole. Vloni jsem pořídil středy kol s kuličkovými ložisky a letos začalo mít přední kolo značnou axiální vůli, po obvodu jsem mohl kolo vychýlit zhruba 4 mm a pořád se to zhoršovalo. Musel jsem hodně povolit přední brzdu, kolo při sjezdech kmitalo a brzdit přední brzdou bylo o hubu. V Bar Harbour jsem míjel velký cyklistický obchod, opravit to nechtěli, museli by nábu vyměnit a kolo vyplést - moc práce za málo peněz. Musel jsem koupit nové přední kolo. Měli pouze použité, ale velmi slušné, zaplatil jsem i s montáží a seřízením kola 65 $. Klidná jízda za ty peníze rozhodně stojí. Ať se jde Novatec - výrobce středových složení - vycpat, když jejich náboje nevydrží ani 10 000 km.

Nehledě na zmíněné problémy, které pouze stojí peníze, ale nijak neruší pohodu na cestě, jsme si pobyt v národním parku mimořádně užili. Skvělé počasí, v parku jsou nádherné vyhlídkové silnice se super hladkým povrchem, připomínajícím závodní cyklistický ovál, většinou s jednosměrným provozem. Jízda je bezpečná, přehledná, pohodová a hlavně provázená řadou nezapomenutelných pohledů na oceán. Nějak jsme se na ní zapomněli a přejeli návratovou silnici do kempu. Zjistil jsem to asi po 15 km. Alain byl rozhodnut pokračovat a dát dalších 40 km, abychom se dostali do kempu. To mi přišlo jako blbost, stačilo se vrátit 6 km, kouskem lesa protlačit nenaložená kola a byli bychom v kempu. Ale 5 km bylo v protisměru a tudíž proti regulím. Nakonec jsem Alaina zmáknul, aby potlačil své přesvědčení a jel v protisměru. Za čtvrt hodinky jsme byli v kempu. Ušetřený čas jsme využili k tomu, abychom zajeli do koloniálu v Otter Creek nakoupit pivko.

Jídla jsme měli mraky. Já naplnil brašny ve Walmartu v Ellsworth k prasknutí, ale bylo to zbytečné. Obvykle totiž bývají v NP jenom kiosky se základními potravinami, které jsou značně předražené a zeleninu ani ovoce člověk nekoupí. V Bar Harbour byl velký supermarket, kde bych zásoby z Ellsworth pořídil taky, pouze za mírně vyšší cenu.


[Mount Desert Island] Sand Beach


[Mount Desert Island] Thunder Hole


[Mount Desert Island] Vyhlídkový autobus

Další den jsme si chtěli od kol odpočinout. Já jsem ráno pouze vyměnil řetěz, který už byl na hraně použitelnosti. Měl jsem ho vyměnit tak před 3 týdny, podle měřidla už byl na čtvrté, poslední, rysce. V parku jezdí 7 autobusových linek a jejich použití je zdarma. V září už je ale dost omezený provoz a návaznost není úplně vychytaná, v plné sezóně je to výrazně lepší. Svezli jsme se do Bar Harbour a měli několik alternativ, kam se autobusem podívat. Ale spousta lidí se hrnula na loď, která měla vyjet na Whale Watching (pozorování velryb). Zeptal jsem se, zda tam nějaké velryby vůbec jsou a prý ano, určitě něco uvidíme. Provozovatel má v podmínkách, že když lidé žádnou velrybu neuvidí, dostanou voucher na další plavbu zdarma a ten mohou využít v průběhu dalších 3 roků.


[Mount Desert Island] Bar Harbour - přístav


[Mount Desert Island] Z přístavu v Bar Harbour vyjíždějí kajakáři

Loď byla poměrně velká, nacpaná k prasknutí a to ve mně v začátku nebudilo moc velkou důvěru. Ale velryby tam byly, viděli jsme je hodně zblízka, tak na 50 metrů. Moje fotky jsou z aparátu s pevným ohniskem 35 mm, žádný teleobjektiv, a tak máte představu, jak blízko byly. Podle amerických zákonů se sice nesmí loď k velrybě přiblížit méně než 300 m, ale když se přiblíží velryba k lodi, tak to zákon nijak neomezuje. Je to jednoduché - loď má sonar, zajede mezi velryby, zastaví motory a potom se čeká, na které straně se velryby vynoří.


[Mount Desert Island] Velryba


[Mount Desert Island] Velryba


[Mount Desert Island] Přístav v Bar Harbour

Sbohem a šáteček
Po více než 3 týdnech společného harcování jsme si na sebe s Alainem docela zvykli. Oba jsme bezkonfliktní typy, kteří nepotřebují nikomu poroučet a to je docela užitečná vlastnost. V Bar Harbour jsme se museli rozloučit, Alain mířil domů do Montrealu a já na jih na Floridu. V kempu jsme si nechali udělat společnou fotku a upřímně si popřáli hodně zdaru do budoucna. Alain bude tak do týdne doma a já mám ještě něco před sebou. Rozhodně jsem ho ovlivnil, jednak co se týče vybavení (své promokavé brašny prodá a nakoupí Ortlieb, pořídí si i nosiče Tubus), ale hlavně budoucích cest. On si nikdy netroufl vyjet ze Severní Ameriky a to se prý díky mně změní.


[Blackwood Camping] Fotka na rozloučenou - vlevo Alain, vpravo já

Já zamířil na jihozápad okolo pobřeží. V Bucksport jsem se zajel podívat na historický Fort Knox, který leží přes záliv proti velkému průmyslovému areálu. Nový lanový most přes záliv je pohledný a bylo to vidět i v silném mrholení. Na vrcholu sloupu je rozhledna, v dešti její návštěva postrádala smysl. Skončil jsem po tradičních 100 km v kempu kousek za Searsport. Kemp bezvadný, vypral jsem, připojil se v klubovně na net, asi 2 hodiny při tom poslouchal 2 chlapy, kteří bravurně hráli country na kytary (Hank Snow a pod). Pouze s cenou jsem nebyl spokojen. Dostal jsem slevu pro cyklisty a zaplatil 27 $. Ale jenom v hotovosti, při platbě kartou bych musel platil 38 $. Jsem zvědav, zda se tady dočkám kempů s oddělením hiker / biker za cenu do 5 $, jako to bylo před 6 lety na západním pobřeží USA,


[Trenton] Prodejna ozdob určených na předzahrádky domů


[Orland] Prodejna starožitností


[Fort Knox] Vstup do Visitor Centre - mexický vliv se nedá popřít


[Fort Knox] Naproti historické pevností dýmá velký průmyslový závod


[Fort Knox] Venkovní opevnění


[Bucksport] Impozantní lanový most

Počasí je proměnlivé, jak to už na podzim bývá. V noci výrazně lilo, ráno byl klid, nasnídal jsem se v suchu, pak začalo krápat a tak jsem rychle zabalil stan. To už začala bouřka a pršelo tak silně, že jsem hodinu čekal v kempu, než jsem si dovolil vyjet. Déšť trochu polevil, pršelo vytrvale, ale už to nemělo tu sílu. Navlékl jsem se do goráčů, nasadil neoprenové rukavice, které jsem před lety koupil v armádním výprodeji v Japonsku a vyjel. Po pár km jsem míjel informační centrum, nechal si najít kemp v dosahu 100 km. Zavolali tam, aby zjistili, zda je kemp v provozu a zároveň mi mohli poskytnout bližší informace o tom, jak se tam dostanu. Inu tyhle služby tady fungují na jedničku s hvězdičkou. Pán mi ještě poradil, abych nejel z Belfastu po jedničce, ale projel to po lokálních silnicích. Je to kratší, ale zato kopcovité.


[Belfast] Přístav byl plný osobních lodí


[Belfast] Historické centrum v dešti

Zajel jsem se podívat do historického centra Belfastu, ale v dešti jsem toho moc neviděl. Na highway 1 byl silný provoz, poslechl jsem doporučení a vzal to zkratkou po lokálních silnicích. Chvílemi jsem kvůli kopcům nadával, ale nakonec jsem byl spokojen. Zadal jsem do navigace trasu pro cyklisty a protáhlo mne to po uzounkých silnicích a poměrně strmých stoupáních. Asi 8 km bylo dokonce po prašné silnici.

První vážné varování
Po druhé hodině jsem sundal protidešťový oděv a lebedil si jenom nalehko v dresu a šortkách. Provoz minimální, moje instinkty byly utlumené a proto k tomu došlo. Předjíždělo mne auto a zcela bezdůvodně mne vytlačilo ze silnice. Řidič byl buď nametený nebo si uchrupnul, fakt nevím. Krajnice tam nebyla, já na 10 cm širokém písečném pruhu chvíli odolával, ale potom mne hluboká díra vyhodila do vzduchu a já přistál na silnici. Čas se v tu dobu zpomalil, letěl jsem ze sedla, ale stačil v zrcátku zkontrolovat, že za mnou není žádné auto. Potom jsem zcela vědomě zatáhl nohy na stranu, abych do silnice nebouchl kolenem. V letu jsem se přetočil na levý bok, abych největší náraz chytnul ramenem, které je přece jenom dost odolné. To se mi úplně nepodařilo, dopadl jsem na levou ruku, ale stačil jsem jí přitlačit k tělu. Při dopadu jsem se snažil ztlumit náraz na hlavu, ale ta nakonec stejně břinkla o asfalt. Nemít přilbu, asi bych měl pěkně rozbitou hlavu. Dopadlo to skvěle, odřený loket na levé ruce, roztrhaný levý rukáv a jinak žádné škody na těle, na duchu, ani na kole. Překvapilo mne však, jak to šlo snadno a musím si dávat většího majzla i na málo frekventovaných silnicích.

Člověk by měl poslouchat své instinkty. Po více než 80 km bylo u silnice číslo 1 odpočívadlo s piknikovými stoly a záchodem s tekoucí vodou. Ideální pro přespání, váhal jsem ale nakonec to zavrhnul a pokračoval do 20 km vzdáleného kempu. Podle instrukcí z info střediska jsem projel Wiscasset a začal vyhlížet kemp. Nikde nic, poptával jsem se v restauracích u silnice, ale nevěděli. Z jedné hospody mne poslali na boční silnici, že tam by to možná mohlo být. Nebylo, byla skoro tma a já pořád hledal. Problém je, že se není koho zeptat, lidi venku nejsou a projíždějící auta v šeru nezastaví.

Nakonec jsem našel starého pána před domem, ten mi potvrdil, že v okolí žádný kemp není. Domluvil jsem se ním na kempování u jeho domu. Nabídl jsem mu 10 $, zvedl to na 15 $, já srazil na 12 $ a bylo to domluveno. Říkal mi: "To víš, ty seš mladej kluk (bylo už šero), ale mně je už 59 let". Vypadal na 80, neměl zuby, šoural se jak invalida. Ale hned došel do auta a jel si nečekaně nabytý tucet doláčů proměnit za pivko a chipsy. Nebyl lakomý, po příjezdu mi nabídl obé, ale já jsem ho v tom nechal samotného. Potom se u něj zastavili 2 sousedé a usilovně se hádali. Ne s ním, ale mezi sebou. Milá návštěva. Rozuměl jsem každé druhé slovo a to bylo fuck. Chtěl jsem už zalézt do stanu a spát, tak jsem jim jejich slovníkem sdělil, aby se odf...kovali jinam, že chci chrnět. Kupodivu to vzali s humorem a byl pokoj.


[Bath] Most překlenuje mořskou úžinu a nabízí pohled na historické centrum města

Probudilo mne jasné nebe a silný vítr. Po 5 km se ukázala odbočka na kemp a tak jsem alespoň věděl, kde jsem udělal chybu. Příště, až tudy pojedu, už budu vědět. Většinu dne jsem strávil na highway 1 s výjimkou úseku mezi Bath a Brunswick, kde byla souběžně s dálnicí cyklostezka. V tomto úseku byla jednička freeway, rozdělené jízdní pruhy, ale žádné značky, zakazující jízdu na kole. Trvalo to několik km, než jsem se na cyklostezku dostal, byla za plotem a vrata z dálnice byla zamčená na zámek. V Brunswick se připojila na Interstae 295, kam kola opravdu nemohou. Jednička s ní vedla souběžně, s minimálním provozem, většinou s krajnicí, pohodová jízda.


[Yarmouth] Poutač u silnice

V Yarmouth bylo info centrum, zjistil jsem nejvhodnější kemp, zadal do navigace a nastavil cyklistický režim. Navigace mne protáhla přes Portland, většinou po cyklistických pruzích na krajnicích. V městě je několik značených cyklistických směrů a dokonce jsou na některých dvou pruhových silnicích značky, které umožňují cyklistům jízdu v krajním pruhu, mohou jet dva či tři vedle sebe a spokojeně tlachat. Já jel sám a tak mne řidiči zcela samozřejmě tlačili na krajnici. Musel jsem ocenit navigaci, bez ní bych do se kempu trefil jen s obtížemi. Byl jsem na ní tak závislý, že jsem na závěrečných 8 km musel vyměnit baterky, jinak bych nevěděl, kam jet.


[North Scarboroug] Rybníček u farmy byl vyzdoben plovoucí stodolou


[Goose Rock Beach] Stodola typického tvaru s netypickou věžičkou

Nějakou dobu už mne zlobí rychlostní senzor cyklopočítače Polar. Pár týdnů se to projevovalo tak, že začal fungovat až zhruba po kilometru jízdy. Poslední dny nenaskočí vůbec. Několikrát jsem musel sundat brašny, nastavit režim připojení nového senzoru a potom laborovat s polohou senzoru tak dlouho, dokud se nechytil. V každém obchodě se po něm ptám, ale zatím jsem nebyl úspěšný. Náhradu nemám, vozím vždy dva a ten druhý jsem už měnil kvůli vybité baterii. Dneska ráno se situace opakovala a snad jsem to vychytal. Senzoru praskl jeden z úchytů, proto nebyl pevně uchycen a malé posunutí znamená ztrátu signálu. Použil jsem oblíbené materiály - stříbrnou lepicí pásku a jeden stahovací pásek a uvidím, zda jsem to konečně vyřešil.


[Kennebunkport] Místní muzeum

Jízda byla velmi pohodlná, vítr převážně v zádech. Většinu dne jsem strávil na lokální silnici 9 s minimálním provozem. Pouze v turistickém Kennebunkport bylo velmi přecpáno jak auty, tak turisty z autobusů. Ale okolí bylo nádherné, stálo to za to.


[Poblíž Kennebunkport] Podzim už barví listí stromů

Zůstal jsem v kempu v York Harbour, další kemp je více než 30 km vzdálený, za hranicí státu Maine. Nejdřív to vypadalo beznadějně, všechny 3 kempy měly na vývěskách "No vacancy", tedy že mají plno. V Camp Eaton mi vysvětlili, že se zaměřili na návštěvníky na celou sezónu a krátkodobé nocležníky neberou. Naproti přes silnici měli sice také na vývěsce Obsazeno, ale místo pro mne měli - travnaté, rovné, u sprch a záchodů, elektřina a voda na místě. Za to chtěli pouhých 10 $, speciální tarif pro cyklisty. V silném větru jsem bravurně postavil stan, dostal pochvalu od sousedů z RV, kteří mi nabízeli pomoc. Půjčil jsem si od nich alespoň nářadí a klíčem 14 utáhl stojánek na kolo, který už byl hodně volný. Vyrazil jsem obhlídnout honosné domy na obrovských pozemcích. Zarazilo mne jediné, dobrá adresa je u hlavní silnice (zde highway 1A), v bočních klidných ulicích už jsou domy méně honosné. Asi se chtějí ukázat všem, mně by přece jenom hluk ze silnice vadil.


[York Harbour] Kemp jsem sdílel s nestvůrami, které na silnici za sebou táhnou osobní auto na tyči


[York Harbour] Camp Eaton se zaměřil na lidi, kteří zaparkují svůj RV na celou sezónu a byl velmi úspěšný, neměli jediné volné místo


[York Harbour] Velké domy na velkých pozemcích


[York Harbour] Reprezentativní dům


[York Village] Domy v bočních ulicích už nebyly tak výstavné, doháněly to barevností


[York Village] Centrum bylo poněkud zadrátované


[York Harbour] Čluny

Na to, že je konec září, je počasí parádní. Stan je sice ráno na vnitřní straně tropika úplně mokrý, ale to dělá vysoká vlhkost vzduchu u moře spolu s ranním chladem. Jsem-li na slunném místě, nechám stan před odjezdem vysušit, abych nevezl zbytečné kilo vody navíc. Podmínky byly ideální - jasno, čerstvý vítr v zádech, žádné významné kopce, málo frekventovaná silnice a krásná silnička vinoucí se lesy a mokřady. V Kittery Point jsem se chtěl podívat na pevnost McClary, ale závora byla zavřená. Dumal jsem, jestli tam mám přesto najet, moc se mi do toho nechtělo. Tady se narušení předpisů bere hodně vážně. Náhle se objevil pickup, pán otevřel bránu a já si povšimnul, že se otevírá v 10 hodin.


[Fort McClary] Rybníček s lekníny


[Fort McClary] Pevnost


[Fort McClary] Přístav před pevností

Vstupné se házelo do schránky u vchodu, nikdo to nekontroloval, ale lidi to respektují. Pro dospělého 3 $, pro residenty státu Maine 2 $, a pro seniory nerezidenty závratná suma 1 $. Alespoň jsem se zbavil drobných, naházel jsem tam dime (10 centová mince), pro které jsem stejně neměl uplatnění. Pevnost je malá, ale malebná a nabízí krásný výhled na mořskou zátoku se 2 majáky. Moc se mi tam líbilo.


[Kittery] Slunečnice


[Kittery] Cyklisté mají vyhrazenu krajnici, směr New Hampshire

New Hampshire
V Kittery je hraniční most, ten je kvůli lodím zvedací. Momentálně ho navíc opravují, je sjízdný jenom jeden pruh. Asi 10 minut trvalo, než se most zvednul a zase sklopil, aby mohla projet loď z přístavu na oceán. Potom mne pustili samotného cyklistu přes most, auta musela počkat, až páneček dojede na druhý břeh do Portsmouthu. Podpora bezpečnosti cyklistů na jedničku. Mapu jsem neměl, pokračoval jsem městem pořád po hlavní (silnice 1) a doufal, že narazím na informační středisko a když ne, koupím si mapu u pumpy. Namísto toho jsem narazil na cyklistický obchod, tam mi dali cyklistickou mapu pobřeží a doporučili mi, abych se vrátil zpátky do města a najel na silnici 1A, která vede okolo pobřeží.


[Kittery] Za řekou je Portsmouth - New Hampshire


[Wallis Sands State Park] Racek se na mne patrně zlobí

Poslechl jsem je a užil si velmi příjemnou jízdu okolo oceánu. Řidiči jsou zde na cyklisty zvyklí, nedělají žádné nebezpečné manévry, silnice je hladká, velmi dobře udržovaná, většinou se zpevněnou krajnicí. Pořád je na co se dívat, okolo pobřeží se střídají ohromné domy na rozlehlých pozemcích s domy běžných rozměrů. Velké domy jsou obvykle i pohledné, vypadají tradičně a do krajiny zapadají. Občas se ale najdou výstřelky nesmyslných proporcí s neuvěřitelnými detaily - například vyhlídková terasa je vystavěna nad jednou z věžiček rádoby zámku. Lidi holt blbnou všude na světě.


[Rye Harbour] Dům na pobřeží


[Hampton Beach] Pobřeží, surfaři ve vlnách

Projel jsem všechna přímořská letoviska - Wallis Sand Beach, Rye Harbour, Jenness Beach, Hampton Beach. Najednou se však silnice výrazně zhoršila, na krajnici se téměř nedalo jet, tak byla hrbolatá. Podivil jsem se, co se děje, až mi došlo, že jsem přejel do dalšího státu - Massachusetts. V New Hampshire jsem dohromady strávil 4 hodiny, z toho se skoro hodinu potloukal po Portsmouthu.



 

 

 

 

 

 

 
© Napsal a vyfotografoval Jiří Bína