Kolem kolem východní Kanady a USA
Nothing compares to the simple pleasure of a bike ride.      Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole.      J.F.Kennedy
Statistika
Mapa s trasou
Zajímavosti
Profily
Vybrané fotky
Napište mi
Zápisky z cesty
Québec
Newfoundland
Nova Scotia
New Brunswick
Maine
< Massachusetts >
New York
Washington D.C.
Virginia
Carolinas
Florida
Další cesty
Přehled cest
Vyhledávání
Čtyřměsíční cyklistická cesta, start v Québeku, konec na Floridě. Desátá autorova cesta (N.Zéland, Austrálie, USA, Kanada, Aljaška, Japonsko, Mexiko, Bolivie, Chile, Argentina, Namibie, JAR).

Massachusetts, Rhode Island, Connecticut

Salisbury, Rowley, Gloucester, Beverly, Salem, Cambridge, Boston, Plymouth, Ellisville, Sandwich, Brewster, Eastham, Brewster, Hyannis, Falmouth, Woods Hole - loď - Oak Bluffs, Vineyard Haven, Edgartown, Sound Beach, Oak Bluffs, Vineyard Haven - loď - Woods Hole, Falmouth, Bourne, Acushnet, Westport, Freetown, Berkley, Dighton, Rehoboth, Providence (Rhode Island), Oneco (Connecticut), Voluntown, Mystic, New London

První starostí bylo získat mapu a zjistit, kde je nějaký kemp, kde bych mohl přespat. U silnice v Salisbury byl vjezd do RV parku, slušně jsem je požádal a dostal mapu silnic severně od Bostonu a mapu centra Bostonu. Asi 40 km daleko byly 2 kempy na Cape Ann, pouze nebylo jasné, zda jsou ještě v provozu. Měl jsem ještě zhruba 3 hodiny na dojezd. Dny jsou krátké a stmívá se brzy po sedmé, ale rozhodl jsem se na Cape Ann dojet. Celý den jsem nenarazil na kloudnou prodejnu s potravinami a byl jsem vyhládlý jako vlk. V Ipswich byl veliký supermarket Shaws, měli 3 druhy polévek, rychle jsem snědl dobrou kuřecí s širokými nudlemi a masem alespoň ze čtvrtky kuřete. To mne nakoplo a já jel jako dráha. Je to zajímavé, ráno mi to nikdy moc nejde a na kole se jen poflakuji, ale odpoledne se můj vyzrálý organismus probere, cítím se jako king a pedály se samy od sebe točí jako o závod.

Před Gloucesterem jsem uviděl ukazatel ke kempu. Druhý kemp měl být asi jen 2 km přede mnou a téměř u silnice, ale mé instinkty mě přiměly odbočit ze silnice a jet asi 6 km odbočkou ke kempu, která vedla po silničce s krátkými strmými kopci. Byl v provozu, místa pro stany byla v lese na pěkné trávě, u nich kohoutek s pitnou vodou a navíc jsem tam byl sám. Ale ostatní zařízení - sprchy a záchody, byly v dost dezolátním stavu. Přesto chtěli standardní cenu 25 $, sprchy byly na čtvrťák a fungovaly až po mé intervenci v kanceláři. Trochu jsem si nadával, proč jsem tam lezl, když jsem měl před sebou druhý kemp. Jak se druhý den ukázalo, můj instinkt byl správný. Druhý kemp už byl mimo provoz a tak bych se stejně musel vracet.

To byly ale prkotiny. Potřeboval jsem vyřešit ubytování v Bostonu. V jeho širokém okolí není žádný kemp a ubytování je proslulé svou drahotou. Najít bydlení pod 200 $ za noc je skoro nemožné. Dlouho do noci jsem prohledával internet, našel jeden hostel, který měl kromě ložnic i soukromé pokoje a potom Farrington Inn, kde chtěli za pokoj 110 $, ale minimální doba pobytu byla 3 noci. Nechal jsem to na ráno s tím, že do hostelu zavolám, zda mají samostatný pokoj. Spaní v ložnicích se vyhýbám. Ráno jsem chtěl použít veřejný telefon v kempu, ale nefungoval. Paní majitelka mi nabídla, ať si to vyřídím z jejího mobilu. V hostelu měli na čtvrtek pouze ložnici pro 8 lidí za 65 $, v pátek volný single za 120 $ a v sobotu opět jenom ložnici. Nezbývalo nic jiného než objednat bydlení ve Farrington Inn. Ten mi majitelka kempu doporučila, je ve čtvrti s dobrou pověstí, kde žije hodně studentů. Pustila mne k jejich počítači, já to rychle vyřídil a jel. Byl jsem trochu na pochybách, zda jsem neměl jet na blind a hledat levnější motely poblíž stanic metra. Ještě, že jsem to neudělal, asi bych se hodně nadřel, než bych něco našel a cena by nebyla o moc nižší.

Bylo vystaráno, zadal jsem adresu do GPSky, trasou pro cyklisty to bylo 70 km. Spousta času, poklidně jsem vyrazil. Z poklidu mne rychle vytrhl řetěz, který se v prudkém stoupání přetrhl. Naštěstí se jenom rozpojila spojka, já používám řetězy SRAM s otevíratelnou spojkou. A ta asi nebyla ideálně zacvaknutá. Brašny dolů, řetěz opraven za 5 minut, jenom ruce jsem neudržel čisté - nejprve jsem to dělal s igelitovými pytlíky na rukách, ale nakonec jsem musel spojku zapnout holýma rukama a tak jsem se zaprasil. Vozím s sebou desinfekci na ruce, ta mi pomohla z nejhoršího.

První krajanka
Od rozloučení s Alainem zase vozím českou vlajku. Zajel jsem na veřejnou pláž v Beverley, že si na toaletách umyju ruce. Někdo na mne křičí "Ahoj, jak se máš". Vidím dvě ženy ve sportovním oblečení, které si byly zaběhat. Jednou z nich byla Irena, jejíž rodiče emigrovali do USA a ona zde od svých 6 let žije. Mluvila krásnou češtinou bez jakéhokoliv přízvuku a to prý nemá žádnou příležitost mluvit česky. A to, že je Američanka, se projevilo i v tom, že se mne opakovaně ptala, zda něco nepotřebuji, zda mi nemůže nějak pomoci a co pro mne může udělat. To Čechy vůbec nenapadne. Nepotřeboval jsem samozřejmě nic, ale moc dobře jsem si poprvé na tomto vandru popovídal v mateřském jazyce. Moc příjemné setkání.


[Beverly] Irena, která emigrovala do USA s rodiči když jí bylo 6 let, mluvila krásně česky bez přízvuku

Další zastávkou byl Salem, město proslulé v 17. století inkvizičními procesy s údajnými čarodějnicemi. Tehdejší společenskou atmosféru působivě ztvárnil Nathaniel Hawthorne v románu Šarlatové písmeno (The Scarlet letter), taky se po něm po zásluze jmenuje jedna z hlavních tříd města. Turistický ruch je postaven na této události, v tom jsou Američané opravdu mistři. V Praze by se také dala vytáhnout řada působivých a morbidních témat (poprava 27 českých pánů, kat Mydlář, Golem a další), trochu to přiohnout a zjednodušit vstříc laické veřejnosti a udělat z toho téma.


[Salem] Dům a kostel v historické části města, proslulé inkvizičními procesy s 'čarodějnicemi'


[Salem] Nábřeží


[Salem] Loď Friendship of Salem je národní památkou

Vedoucí úloha GPS
V Salemu jsem přestal uvažovat o trase, zapnul GPS s předvolbou "trasa pro cyklisty" a poslušně sledoval její pokyny. Na jednu stranu mne fakt štve, že nevím kudy jedu a nemám to pod kontrolou. Na druhou stranu oceňuji, že mne navigace táhla po vedlejších silnicích s širokou krajnicí, ve městě po silnicích s vyhrazenými pruhy po cyklisty. Dokonce mne prostrkala přes pěší zónu v prostorách university Harvard, kde byla na několik metrů jízda na kole zakázána. Alespoň jsem si mohl prohlédnout všechny ty mladé génie. Potom mne to ještě protáhlo přes dřevěný nadjezd před dálnici, kde naštěstí nebyly schody, ale kolo jsem musel tím strmým stoupáním potupně vytlačit.


[Boston] Trička vystavená k prodeji

Boston
Ubytování předčilo mé očekávání. Pokoj tak pro 4 lidi, kolo jsem zaparkoval na pokoji, dřez, plynová dvouplotýnka a základní nádobí, lednice. Dopravní spojení do centra skvělé, asi 400 m vzdálená stanice Harvard Ave na zelené trase metra, jízda do centra 20 minut. To zde jede na povrchu a až poblíž centra se ponoří pod zem. Jízdenka stojí 2,50 $ (s kartou 2 $), platí v metru 2 hodiny bez ohledu na počet přestupů. Nejlepší je zakoupit opakovatelně dobíjecí kartu, karta je zdarma a platí se jen kredit, který se použije pro úhradu jízdenky. Karta je bezkontaktní, položí se na terminál ve vozidle a ten si jízdné strhne. Bez problému jsem ji koupil v první malé samoobsluze. Lidi nad 65 let mají jízdné za 1 $, ale musí si to nejprve vyřídit v městské kanceláři dopravního podniku, což se mi nevyplatí.


[Boston] V metru lze při přestupu přecházet koleje mezi linkami

Je zajímavé, jak rychle se člověk naučí pohybovat a orientovat v tak velkém městě. První večer jsem obešel okolí penziónu. Je na pomezí studentské čtvrti - ohromná Bostonská univerzita je vzdálena asi 4 bloky - a slušného předměstí s neagresivními přistěhovalci převážně bílé pleti. V okolí žila spousta Rusů, narazil jsem na supermarket Bazar, kde prodávali pirožky, blinčiky a podobné svinčiky, ale měli tam skvělé mražené pelmeně, z nabízených druhů byly nejlepší sibiřské. Plechovou lopatkou jsem si nabral do igelitové tašky, oni mi to na kase zvážili a já to doma zbaštil a olizoval se jako kocour. Druhý den jsem prošel centrum, vstřebal systém hromadné dopravy a měl jsem to na háku.


[Boston] Old Granary Burial Ground - jeden z několika starých hřbitovů přímo v centru města


[Boston] Náhrobní kámen


[Boston] Poutač v nejstarší části města

Boston je spojen s americkou revolucí, bojem za nezávislost, který vyvrcholil vyhlášením nezávislosti. Počátky odboje byly situovány na Bunker Hill, kde je nyní ohromný monument - vysoká jehla. Bostonem vede značená stezka po hlavních pamětihodnostech spojených s revolucí, vše jsem poctivě prošel. Nakoupil skvělé ovoce a zeleninu na tržišti za zlomek ceny v supermarketu. Nacpal se výtečným calzone a pizzou v narvané pizerii u tržiště, kterou provozovali američtí Italové s napomádovanými havranově černými vlasy. Toulal se městem a užíval podvečerního slunce po zamračeném dni. Nemám dostatek času to rozvést, podívejte se na fotky.


[Boston] Široké ulice a vysoké budovy


[Boston] Oprava silnice


[Boston] Farneul Hall Marketplace - jedna ze tří hal nákupního střediska


[Boston] Zakim/Bunker Hill Bridge přes řeku Charles


[Boston] Frog Pond


[Boston] U jezírka v Public Garden


[Boston] Christian Science Plaza - kostel scientologické církve - nouzí netrpí


[Boston] Christian Science Plaza


[Boston] Průhled střechou Prudential Center


[Boston] Okolo Tremont Street v centru města bylo asi 30 různě pojatých globů


[Boston] Přístavní terminál jachet


[Boston] USS Constitution Museum


[Boston] Kanadská válečná loď na soudružské návštěvě

Street Boston Pianos Festival
Měl jsem štěstí, právě začal festival Uliční piána. Po městě bylo rozmístěno 75 pián, různě výtvarně pojatých, co piáno, to originál. U všech výzva "Zahraj si na mne, jsem tvoje". A lidi to fakt využívali i když úroveň byla silně kolísavá - od začátečnických pokusů po brilantně v rámci možností vyvedenou Bethovenovu sonátu, dotyčný měl noty a sličnou obracečku. Opravdu velká zábava, potrvá do 14. října. Akce byla vymyšlena britským umělcem Luke Jermanem a poprvé se konala v Birminghamu v roce 2008. Tak jsem si říkal, kdyby jim sem vtrhlo hudební gymnázium z Prahy 3, tak by měli v Bostonu o zábavu postaráno.


[Boston] Právě začal festival Street Pianos Boston - jedno z pián připravených pro kohokoliv, kdo si troufne


[Boston] Veřejné piano v akci

Museum of Fine Arts
Toto muzeum má celosvětovou reputaci a nemohl jsem ho vynechat. V sobotu jsem byl na místě chvilku po otevření, před muzeem se táhla fronta na lístky. Za čtvrt hodinky jsem byl uvnitř. Muzeum je tak velké, že se tam i velké množství návštěvníků rozptýlí a v některých sálech jsem byl občas samojediný. Budova je moderní, hodně světlá a velkoryse vyprojektovaná. Je kombinací obrazové galerie, zaměřené na evropské a americké malíře (ty jsem až na výjimky jako Pollock vůbec neznal). Mají skvostnou kolekci impresionistů, tím jsem začal. Prošel jsem to skoro všechno a byl jsem nadšen. I když to byla všehochuť - obrazy a sochy, olmécké masky, egyptské mumie, řecké a čínské plastiky a sochy, zařízené pokoje z 18. století. Ale bylo to dobře a přehledně uspořádané.


[Boston - Muzeum of Fine Arts] Vtipný návštěvnický řád vyvedený jako neónová reklama


[Boston - Muzeum of Fine Arts] Děti se učily kreslit přímo v muzeu, pečlivě pozorovaly model a potom ho nakreslily dvěma kostrbatými čarami - pan učitel je pochválil za snahu


[Boston - Muzeum of Fine Arts] Muzeum osciluje mezi galerií a muzeem, ale je to moc příjemné


[Boston - Muzeum of Fine Arts] Italská plastika z 13. století


[Boston - Muzeum of Fine Arts] Americký malíř Sargent byl skvělý portrétista - výřez z obrazu


[Boston - Muzeum of Fine Arts] Sál impresionistů


[Boston - Muzeum of Fine Arts] Oskar Kokoschka vytvořil poněkud šíleně působící bustu - autoportrét


[Boston - Muzeum of Fine Arts] Korálkový závěs z expozice současného umění


[Boston - Muzeum of Fine Arts] Detail skleněného stromu ve dvoraně

Kuriozita - v oddělení abstraktních maleb bylo dílo Andyho Warhola, vytvořené nezvyklou technikou. Vymočil se na barvou natřenou desku a když to uschlo a vysmrádlo, šup s tím do galerie. Bostonská malba byla zřejmě vytvořena v mistrovo pozdním období, kdy moč už neteče silným proudem, ale spíše kropí široké okolí, na což jsou hospodyňky háklivé. A vedení štětce už také nebylo moc pevné.


[Boston - Muzeum of Fine Arts] Američané jedí rádi, tak proč ne v muzeu

Harvard
Tak aby se to nepletlo - Harvardská univerzita je v Cambridgi, což je bostonská čtvrť. Cambridská univerzita je pro změnu ve Velké Británii. Odpoledne jsem na Harvard zajel metrem. Už jsem univerzitním areálem projížděl na kole při příjezdu, ale teď jsem se chtěl v poklidu projít a vstřebat atmosféru. Prostory univerzity jsou volně přístupné, do některých budov návštěvníci nesmí. Já se pověsil na maminku se 4 dětmi, která jim ukazovala, kde studovala. Prošli jsme několik poslucháren, bohužel úplně temných a rozsvěcet jsem si opravdu netroufnul. Potom jsem se toulal po městě, poslouchal hlasitou sobotní studentskou pařbu ze zahradních hospod. Na kolejích ale bylo ticho, asi tam mají tvrdý režim. Spousta studentů se učila u stolků na trávnících, řada se jen povalovala po trávě a asi snila o zářivé budoucnosti. Viděl jsem i setkání absolventů ročníku 73, vycházeli z kostela a bylo zajímavé, že řada z nich se přes to brilantní vzdělání v životě asi moc výrazně neuplatnila - poznal jsem to z oblečení a způsobu chování.


[Boston Cambridge] Harvard


[Boston Cambridge] Studentská kolej na Harvardu


[Boston Cambridge] Harvardské knihkupectví


[Boston Cambridge] Malá učebna na Harvardu


[Boston Cambridge] Vystoupení v rámci hudebního festivalu na Harvardském náměstí

Z Bostonu jsem zcela logicky zamířil k další atrakci, tentokrát přírodní, na Cape Cod, úzký výběžek do oceánu, ověnčený dvěma ostrovy oblíbenými u americké smetánky - Nantucket a Marta's Wineyard. Navigace mne bezchybně vyvedla z Bostonu po cyklisticky příjemných silnicích, protáhla mne po úzkých nefrekventovaných lokálních silnicích a odpoledne jsem byl v kempu na kraji Plymouthu. Zatím nemám silniční mapu Massachusetts, musím ji sehnat v nějakých turistických informacích, kupovat jí je zbytečné.


[Boston] Na kole to jde v Bostonu snadno, město se fakt snaží


[Plymouth] V kempu

Plymouth
Plymouth je místo, kde začala britská kolonizace Ameriky. Poutníci na lodi Mayflower připluli z Anglie, zakotvili a na lodi přečkali první zimu. V přístavu je kopie lodi Mayflower II, která byla vyrobena v Evropě a přeplula Atlantik. Je překvapivé, jak byla loď úzká a vysoká, moc důvěry ve mne to plavidlo nevzbuzovalo.


[Plymouth] Mayflower II - kopie původní lodi anglických 'poutníků'


[Plymouth] Pověstná plymouthská skála, která byla v průběhu několika staletí různě přemisťována, až našla útulek na pobřeží oceánu

Potřeboval jsem informace o Cap Code, hlavně polohy kempů a možnost kempovat na ostrově Martha's Vineyard, kam jsem se toužil podívat. V infocentru u přístavu mne zahrnuli brožurkami, paní byla fixována na fix a tak každou informaci, kterou mi řekla, zakroužkovala v brožuře červeným fixem. Měl jsem plnou ruku zakroužkovaných papírů, ale nedozvěděl se vlastně nic. Nakonec mne poslala do info střediska státu Massachusetts, které bylo u několik km vzdáleného exitu 5 dálnice 3. Tam to trvalo necelé 2 minuty, dostal jsem seznam kempů, oficiální silniční mapu státu a jízdní řád přívozů na Martha's Vineyard. Na Cape Cod je asi 10 kempů, nic jsem neplánoval a nechal to na odpoledne podle toho, kam dojedu.


[Plymouth] Centrum města

Pokrytecká policie
Na Cape Cod vede dálnice 3, to je experessway a na ní kola nesmí. Ani jsem o to nestál, našel jsem pobřežní silnici 3A a po ní to docela šlo. Krajnice žádná, ale slabý provoz to eliminoval. Problém nastal u mostu v Bournedale. Silnici 3A nahradila 6A a ta vedla na most. Na nájezdu byly značky zakazující vjezd cyklistům. Naštěstí bylo nedaleko info centrum, jel jsem se tam zeptat, protože jsem to nechtěl objíždět přes 20 km vzdálený most v Bourne. A zákaz vjezdu jsem taky nechtěl porušit. Policie je tady velmi striktní, místo pokut rozdává předvolání k soudu a ten o výši pokuty rozhodne. Každopádně to představuje minimálně denní zdržení. V info centru mi pán řekl, že tam na kole v klidu můžu jet, že to tak dělají všichni. Trochu ho zviklala informace o zákazové značce, tak zavolal na policii, že je tady cyklista z Čech a kudy má jet. Policisté mu sdělili, že přes most jet můžu, značka neznačka, ale jen na vlastní nebezpečí. Fakt nevím, jak by se řešilo, kdyby mne na mostě někdo sejmul.


[Bournedale] Dálniční most v Bournedale, který jsem směl přejet na vlastní nebezpečí

Nebylo to nic příjemného, most je úzký, žádná krajnice, jízdní pruhy jsou zúženy na minimum a tak jsem měl dost silně stažené svěrače. Po chvíli se ale našel inteligentní řidič, který jel za mnou a pustil varovné blikače, aby ostatní věděli, že jede pomalu. Odpoledne jsem pak našel vyhovující kemp, jak vzdáleností, tak cenou. Jsou tady kempy, kde cena za stan začíná na 45 $ a to je už dost velká pálka.


[Brewster] Cape Code Rail Trail - 45 km dlouhá cyklostezka vede po zrušené železniční trati


[East Brewster] Tady ještě rostou a nikdo je nesbírá

Ráno jsem najel na nádhernou cyklostezku, která vede po zrušené železniční trati. Tone v zeleni, má několik tunelů - podjezdů pod silnicemi. Okolo silničky rostly houby, nikdo je tady nesbírá. Jen počkejte, až se sem přestěhují Rusové z Bostonu, ty to vysbírají do mrtě. Dojel jsem do NP Cape Cod. Návštěvnické centrum zavřené, včetně samostatné budovy záchodů - federální vláda nemá peníze a tak zastavila práci svých úřadů. Rozhodně za to nikdo Obamovi nepoděkuje, hned se u silnice objevily posměšné transparenty s Obamou čurajícím na vlastním písečku.


[Eastham] Návštěvnické centrum NP Cape Cod zavřené - vládní úřady přerušily práci pro nedostatek peněz


[Eastham] Budovy u Cape Guard Beach


[Eastham] Nauset Light Beach

Původně jsem chtěl na Martha's Vineyard jet z Hyannis a zpátky do Woods Hole. Ale v seznamu kempů byl poblíž Hyannis pouze jeden kemp, který neměl místa pro stany, pouze pro RV. Rozhodl jsem se tedy dojet do kempu ve Falmouth, odkud je do přístavu ve Woods Hole jenom pár mil.


[Martha's Vineyard] Plachetnice s ostrovem Martha's Vineyard v pozadí

Ráno jsem si užíval snídani a při tom četl v místních bezplatných novinách názory na náklady na dostavbu knihovny. Diskuse o penězích, které se použijí na veřejné účely, bývá v místním tisku obsáhlá a často vyhrocená. Najednou bylo moc hodin, loď na Marha's Vineayard odjížděla za 40 minut, já ještě neměl zabaleno a bylo to 6 mil, naštěstí po cyklostezce bez výrazných převýšení. Nebylo by žádnou tragédií kdybych loď zmeškal, za 75 minut jela další. Ale já to chtěl stihnout. Šlapal jsem do pedálů jako o život, na cyklisty na stezce volal "bacha, zleva", dorazil do přístavu těsně před odplutím a nastoupil jako poslední pasažér. Fakt klika, že jsem si večer v kempu koupil zpáteční lístky (8 $ za osobu a 4 $ kolo, jedna cesta).

Loď jezdí buď do Oak Bluffs, nebo častěji do Vineyard Haven. Je to ale jedno, oba přístavy jsou vzdálené 7 km, nehraje to roli. Dojel jsem do 10 km vzdáleného kempu, tam nikdo nebyl, ani ubytován, ani v kanceláři, pouze návod jak si vybrat místo a zaplatit až večer. Je konec sezóny, za týden zavírají. Brašny jsem nechal ve stanu a lehký a volný jako pták vyrazil na obhlídku ostrova. Hned před kempem byla kvalitní cyklostezka do Edgartownu, na ní navazovala další do South Beach, další do Oak Bluffs, prostě cyklistický ráj. Původně jsem chtěl objet ostrov kolem dokola, ale místní mne od toho zrazovali, že po normální silnici je to nebezpečné, silnice jsou úzké a kopcovité, silný provoz. Nakonec mne krásné počasí ukolébalo natolik, že jsem to pojal jako rekreaci a jen tak se pohodově projížděl. Konečně, kdy máte začátkem října průměrnou denní teplotu 27 stupňů v této zeměpisné šířce. A už to trvá 11 dní.


[Edgartown] Přes úžinu na Chappaquiddick pendlovaly 2 přívozy


[Edgartown] Hasičské muzeum


[Edgartown] Detail historické hasičské stříkačky - siréna od výrobce Sireno


[Katama] Písečná pláž je dlouhá několik kilometrů


[Oak Bluffs] Plachetnice koketa


[Oak Bluffs] Altán v Ocean Parku

Kemp byl jeden z nejdražších, po slevě jsem zaplatil 43 $. Tak jsem majiteli pověděl o cenách na západním pobřeží v roce 2006, kdy v hiker / biker části státního kempu byla cena od 2 $ do 5 $. To už prý nyní není, majitelé soukromých kempů si vymohli, že jim stát nemůže takto nečestně konkurovat dumpingovou cenou a ve státních kempech je nyní obvyklá cena 25 $.

Přejel jsem zpátky do Woods Hole, projel celou 17 km dlouhou cyklostezkou podél pobřeží na sever a obdivoval při tom malebné Sippewissetské bažiny. Most v Bourne nebyl problém, byl tam úzký chodník pro pěší, kolo jsem podle doporučení převedl a alespoň mohl něco z té výšky vyfotit. Potom jsem našel v seznamu kempů jeden ještě otevřený kemp, více méně na trase směrem do New Yorku. Zadal jsem do navigace cyklistický režim a projížděl podzimně vyzdobenými místními silničkami s minimálním provozem.


[Falmouth] Great Sippewisset Marsh - slané bažiny v okolí cyklostezky


[Bourne] Most v Bourne


[Bourne] Výhled z mostu na Buzzard Bay


[Poblíž Acushned ] Hrdé oznámení před domem - Je to děvče


[Poblíž Acushned ] Rybář


[Poblíž Acushned ] Po takovéto silnici je radost jezdit


[Poblíž Westport] Přípravy na Halloween jsou již v plném proudu

Mosty, zatracený mosty
Ano, mosty jsou tady pro cyklistu problémem. Některé dálniční mosty jsou pro jízdu na kole zakázány a to znamená objížďku v délce desítek a někdy i sta km. To je i případ mostu mezi Newport a Jamestown. Jízda na kole je zakázána, dá se prý stopovat a lidé to akceptují. V některých dnech se dá most přejet autobusem místní dopravy, který má nosič na dva bicykly. Fajn, já to raději objel přes most Berkley, Dighton a Providence, zajížďka bratru 120 km. Velmi příjemná objížďka, navigace mne v cyklistickém režimu vedla po místních silničkách, které jsem neměl šanci najít na státní silniční mapě. Silničky samá zatáčka, v hlubokých výrazně vybarvených lesích, kopečky pro rozptýlení, minimální provoz. Cyklistický ráj.


[Dighton] Podzimní nálada


[Providence] Místní univerzita

Jednou to přijít muselo
Počasí drželo již skoro 14 dní a vypadalo, že je to navěky. Šlo to rychle, v jedenáct se zatáhlo, začalo foukat a před polednem přišla prudká bouře s tak silným deštěm, že jsem se v něm neodvážil jet a zůstal raději půl hodiny pod stromem, který mne trochu ochránil. Potom se déšť trochu uklidnil a já v hustém dešti přejel hranice nejmenšího státu USA - Rhode Island. A zase problém s mostem. Z East Providence vede dálniční most do hlavního města Providence. Navigace mne hnala do nesmyslného směru. Musel jsem se doptat a zjistil, že most právě opravují a cyklostezka přes něj je zrušená. Objížďka na další most byla naštěstí jen asi 4 km. V Providence jsem potřeboval sehnat mapu a informace o kempech. V silném dešti jsem po značném úsilí našel informační centrum a byl jsem skoro rozhodnut v Providence přespat a v dešti nepokračovat. Ubytování začínalo na 160 $ za noc a to mi přišlo hodně. Déšť polevil, proto jsem se rozhodl pokračovat dál.

Bylo to trochu na blind. V navigaci jsem našel nějaký kemp zhruba v trase cesty, nevěděl jsem zda vůbec existuje a zda je otevřený. Vedlo mne to lesnatou kopcovitou krajinou, žádná civilizace, občas farma. Byl jsem připraven bivakovat někde v lese u silnice. Náhle se objevila hranice se státem Connecticut, u silnice hokynářství, kde jsem mohl koupit pivko. Ke kempu z navigace zbývaly asi 4 km, ale v obchodě mne poslali do jiného asi 2 km vzdáleného kempu. Ten byl mizerně vybavený, sprchy a záchody špinavé. Majitel si řekl o 20 $ hotově. Ale i tak jsem byl rád, měl jsem kde spát. Další výhodou bylo, že kemp neměl wifinu, takže jsem uvařil a už před devátou jsem byl ve spacáku. A spal jsem až do půl sedmé, přestože to v noci běsnilo a vydatný liják půlku noci bubnoval do tropika stanu. Věřte mi, to se spí nejlépe


[Oneco Pond] Podzim je hodně barevný


[Poblíž Voluntown] Jízda po místních silničkách je cyklistická paráda


[Poblíž Voluntown] U jezera

Vypršelo se v noci, ráno to bylo nejisté. Rychle jsem zabalil stan, aby mne při balení nezastihl déšť. Povedlo se mi i nasnídat v suchu a mohl jsem vyjet bez toho, abych se navlékl do goráčů. GPSka mne vedla po nádherně vybarvených silnicích, kde potkat nějaké auto bylo skoro uměním. Ideální počasí, nepršelo, nebylo teplo, nefoukalo. Věděl jsem, že mám čas, ubytováni v NY mám až od úterý, nikam jsem se nehnal. Místo abych jel na ferry do New London, zajel jsem se podívat do Mystic. To je malé městečko u moře, s roztomilým sklápěcím mostem v centru a spoustou módních obchodů na hlavní třídě. To jde mimo mne, mne zajímají hlavně supermarkety a hokynářství.


[Mystic] Mystic River Drawbridge - jedna z místních atrakcí je právě 'na půl žerdi'


[Mystic] Přístav jachet

V turistických informacích jsem načerpal čerstvé vědomosti. V 18 km vzdáleném New London není kemp. Loď jezdí zhruba každé 2 až 3 hodiny. Z Orient Point na Long Islandu je to po dálnici do NY 104 mil. Necelých 7 km od Mystic byl kemp, proto jsem se rozhodl nikam se nehnat, prohlédnout si v klidu Mystic a okolní přímořské vesnice a v kempu udělat servisní den - hlavně vyprat, oholit se, namazat kolo a v rámci slušnosti i sebe. Řekl jsem si i o státní silniční mapu Connecticutu a po chvilce váhání ze strany pracovnice v informacích ji dostal. To je dost časté, prodávají komerční mapy a státní mapy, které jsou zdarma, až na výjimky nevystavují na regálech. Ale když slušně požádáte, pochopí, že jste znalec a bezplatnou mapu s úsměvem vydají.

Zaskočila mne GPSka, která mi spočítala cyklistickou trasu do New London dlouhou 42 km, zvolila objížďku přes Norwich. Bylo mi to jasné, zase problém s mostem. V kempu mi nikdo nebyl schopen říci, zda se dá most přes řeku Thames přejet na kole. Na internetu jsem naštěstí našel obrázek chodníku pro pěší a tak to asi půjde.

Před šestou ranní začalo pršet, zpočátku drobně a proto jsem rychle zabalil slušně mokrý stan. To už se přihnala průtrž mračen, zajel jsem s kolem pod přístřešek, uvařil snídani a čekal, jak se to vyvine. Vjel jsem v goráčích do už mírného deště, asi po 12 km jsem to mohl svléci. Cestu přes most jsem našel překvapivě snadno, po vedlejší silnici co nejblíže k mostu a pod mostem začíná cesta pro pěší a cyklisty. Do přístaviště v New LOndon jsem dorazil v 10:50, v 11:00 odjíždělo ferry na Long Island. Za necelých 20 $ (pěšák 15,40 $, kolo 4 $) jsem byl vpuštěn na loď, dal si obligátní kafe, to jinde než na lodi nepiju a něco malého k jídlu. V tom se chovám jako Američan, ti jedí při každé příležitosti. Za necelé 2 hodiny jsem z lodě vyjížděl ve státě New York.


[New London] Sláva, cesta přes most nalezena


[New London] Impozantní most přes řeku Thames v pozadí



 

 

 

 

 

 

 

 
© Napsal a vyfotografoval Jiří Bína