Kolem kolem východní Kanady a USA
Nothing compares to the simple pleasure of a bike ride.      Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole.      J.F.Kennedy
Statistika
Mapa s trasou
Zajímavosti
Profily
Vybrané fotky
Napište mi
Zápisky z cesty
Québec
Newfoundland
Nova Scotia
New Brunswick
Maine
Massachusetts
< New York >
Washington D.C.
Virginia
Carolinas
Florida
Další cesty
Přehled cest
Vyhledávání
Čtyřměsíční cyklistická cesta, start v Québeku, konec na Floridě. Desátá autorova cesta (N.Zéland, Austrálie, USA, Kanada, Aljaška, Japonsko, Mexiko, Bolivie, Chile, Argentina, Namibie, JAR).

New York

Orient Point, Cutchogue, Wading River, Port Jefferson, Oyster Bay, Farmingdale, New York

Z lodi se mnou vyjížděl další cyklista. Košatě stavěný Raul, prý ekvádorský diplomat, nalehko na silničním kole. Měl ze mne radost, zejména když jsem ho počastoval pár španělskými větami, které jsem si ještě pamatoval z vandru po Jižní Americe a Mexiku. Vyfotili jsme se a potom spolu pár kilometrů jeli. Já vepředu, on za mnou hlasitě funěl. Viděl jsem, že se mne drží zuby nehty a náš společný výlet nebude mít dlouhého trvání. Kopce veškeré žádné, takže nevýhoda naloženého kola se tak moc neprojevovala, pouze rozdíl mezi jeho galuskami a mými poctivými dvoupalcovými pneu byl znatelný. Asi po 5 km jsem v zrcátku viděl, jak mi kyne na rozloučenou a tím to skončilo.


[Orient Point] Tato loď nás převezla přes Long Island Sound


[Orient] Raúl, údajně ekvádorský diplomat v USA

Začal padat zákeřný drobný déšť, který člověk většinou ignoruje a najednou zjistí, že je úplně durch. Jsem už dost starej mazák, abych se na to nechal nachytat. Podruhé v tomto dni do goráčů a ty už mi vydržely až do večera. Byla neděle a každá větší farma nebo vinice měla program pro děti. Farmy lákaly na kukuřičné bludiště, kde ve vzrostlém poli vystříhají cestičky a potom tam pustí dětičky bloudit. Na vinicích se zase motali dospělí, díky konzumaci nepotřebovali ani bludiště. Všude spousta lidí, špatné počasí nikomu nevadilo.

Navigace mi nenašla žádný kemp a tak jsem uvažoval o tom, že si na nějaké farmě řeknu, aby mne tam nechali kempovat. Určitě bych uspěl, možná hned napoprvé. Nebylo to ale potřeba, objevila se odbočka na Wildwood State Park, ve kterém je - podle rangera, který mne kasíroval - největší camping na Long Islandu. Kemp byl rozlehlý, v hlubokém lese, v tuto roční dobu už minimálně obsazen. Čisté a horké sprchy, čisté záchody, pořádek. Jediná nevýhoda, foukal vítr a tak z vysokých dubů padaly žaludy a jejich dopady na zem vydávaly hlasité rány. Chvíli jsem dokonce uvažoval, že si při vaření vezmu na hlavu přilbu, abych taky jednu nekoupil. Druhý den jsem projížděl několikakilometrovou alejí kaštanů, jejich pády na zem byly opravdu prudké a to už jsem naštěstí přilbu na hlavě měl. Když se takový kaštan trefí do karosérie auta, určitě po něm zůstane pěkný důlek.

Další den už bylo silně patrné, že se blížím k New Yorku. Půvabná kopcovitá silnička se vynořila z lesa a napojila na silnici - skoro expressway - ale kola na ní mohla jezdit. V některých úsecích byla dokonce na krajnici namalována cyklostezka. Nebavilo mne to, moc aut, moc hluku, více času jsem strávil koukáním do zrcátek než pohledem dopředu. Časté stání na světlech, potřeba hlídat odbočující a přijíždějící pruhy. Okolo samá "plaza", prostě obchod na obchodu občas vystřídaný benzinovou pumpou. Krajina k pohledání. Rozhodl jsem se, že do NY dojedu vlakem. V Port Jefferson Station jsem zajel na nádraží a informoval se. S kolem se smí do vlaku mimo dopravní špičku, která je uvedena v jízdním řádu a končí zhruba v 8:30 ráno. Kolo naložené brašnami jim nevadí. Za kolo je třeba zaplatit cyklistický "pas" v ceně 5 $.

Ubytování jsem měl v NY až od dalšího dne a na blind jsem se tam vydat nechtěl. Zavolal jsem do hostelu, ale tam byl jenom odpovídač s tím, ať vše řešíme online. Abych se mohl rozhodnout, potřeboval jsem se připojit na net. Zajel jsem k nejbližší "plaze" s obchody, z brašny vylovil Kindle a chytal wifiny. Před obchodem s koberci jsem našel jednu nezabezpečenou, vytáhl počítač a připojil se. Rozumné ubytování na dnešek jsem nesehnal a tak nastoupil plán B. Na navigaci jsem našel asi 50 km vzdálený kemp západním směrem, tedy směrem do NY a vydal se tam.

Byl jsem 5 km před cílem, když se úplně setmělo, jako by byla noc a začal prudký tropický lijavec. Neměl jsem se kam schovat a než jsem si oblékl goráče, byl jsem úplně durch. Po kilometru jsem se alespoň schoval pod strom a počkal, až to trochu poleví. Pršelo stále silně, ale já byl stejně mokrý a tak jsem pokračoval. Pouze na silnici zalitou 25 cm vody jsem si netroufnul, jezdil jsem po chodnících. Nebylo mi to nic platné, kamión s návěsem projížděl zatopenou silnicí a voda od něj stříkala na obě strany až do třímetrové výšky. Chytil jsem to teda i seshora a už fakt nebylo co řešit, mohl jsem jet klidně po dně řeky, bylo by to stejné. A pořád jsem pochyboval, zda kemp vůbec funguje. Okolí zastavěné kancelářskými budovami, vedle Hilton, kousek dál další ohromný hotel. Najednou to skončilo jako když utne, špinavá průmyslové periférie, za ní les a tam to bylo.

V kanceláři nikdo, postavil jsem stan v oblasti pro stany - žádný tam nebyl, ani tam nebyla rozvedená voda, ani elektřina. Vybral jsem místo pod stromy, naproti sprchám a záchodům, u kterých byl krytý altánek, kde jsem mohl vařit i v dešti. Mokré věci jsem rozvěsil v umývárně a nechal je tam do rána, bylo tam teplo, vše krásně uschlo. Přijel mne zkasírovat správce, nejprve sondoval, zda budu chtít ráno stvrzenku. "Tu chtít nebudu a tak na to netlač", řekl jsem mu. Chvíli přemýšlel, kolik by si měl říci a nakonec vynesl příznivý ortel - 23 $. Byl to fanda do motorek, znal a chválil československé značky ČZ a JAWA (to prej byl festovní držák) a chválil výkony v motokrosu a enduro (šestidenní).

Ráno jsem měl fůru času. V hostelu Vanderbilt YMCA je check-in až od 15 hodin. WDčkem jsem umyl řetěz, převodníky a pedály. Půjčil si hadici, kolo důkladně ostříkal, omyl zablácené brašny, všechno namazal. Vyměnil jsem brzdové špalky na zadním kole a zjistil příčinu křupání od převodníků při přeřazení. Ložiska na klikách jsou už vylágrovaná, je tam asi 2 mm vakl a možná budu muset ten střed vyměnit. Uvidím.

New York, New York
Klasická Sinatrova písnička mi neodbytně bzučela v hlavě celou cestu. Dojel jsem na 6 km vzdálené nádraží ve Farmingdale. Pokladna byla zavřená, venku dva automaty na jízdenky. Jeden nepoužitelný, protože mu na displej pralo slunce a nebylo nic vidět. Ve druhém jsem vybral jednu cestu do Penn Station. Chvíli jsem váhal, zda mám dát seniorskou, věkovou kategorii jsem splňoval, ale v USA to obvykle platí jen pro občany a nikoliv pro cizince. Dal jsem tedy normální dospělou jízdenku za 9$, vložil kreditku. Automat na mne vybafl kontrolní otázku, pro kontrolu chtěl znát mé PSČ. To byl kámen úrazu, 15500 mu neštymovalo a tak mne i s kartou vyhodil. Dal jsem druhý pokus, místo karty nasadil zelený papírky a prošel jsem, lístek byl v kapse. Pouze "pas" na bicykly jsem si nekoupil, nebyl v nabídce. Za 10 minut přijel vlak, žádný problém, vše bylo v úrovni, kolo šlo do vlaku jako po másle. Průvodčí mi prodal voucher na bicycle pas, ten jsem si potom u kasy na Penn Station vyměnil za plastovou kartu. Hlavním účelem této výměny bylo podepsání podmínek, za kterých se bude kolo přepravovat. Pas platil ještě na zpáteční cestu, tu už nevyužiju.

Chvíli jsem hledal bezbariérové východy ze stanice, vlak byl v jedné urovni, pokladny v jiné a ulice taky na jiné úrovni. Vše se zdařilo bez vyptávání, stačilo sledovat maminky s kočárky. No a hup, najednou jsem byl venku na ulici v rozdivočelém NY. Navigace měla v tom kaňonu mezi mrakodrapy slušné zpoždění, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl. Ale hlavně, musel jsem opustit svůj způsob slušné defenzivní jízdy při krajnici, kdy dávám všem přednost, jen aby mne omylem nesejmuli. To bych se v NY nikam nedostal. Pochopil jsem, že jediná možnost je jezdit agresivně v rámci mých fyzických možností, cpát se do všech skulin mezi auty, dělat myšky, využívat autobusových pruhů pro předjetí fronty, ale vždy, opakuji, vždy respektovat světelnou signalizaci a případné pokyny policistů. Těch je v ulicích hodně a to hlavně na světlem řízených křižovatkách, kde pouštějí řidiče na červenou v případech, kdy to má smysl a tím zvyšují propustnost ulic Manhattanu.


[New York] Běžný stav dopravy ve městě


[New York] Na kole je průjezd městem nejrychlejší

Fakt zábavné ježdění, vůbec jsem neměl pocit ohrožení, jako v jiných městech, kde vám řidiči dávají najevo, "ty blbečku na kole sem nepatříš". Tady je to spíš v poloze, "tak ukaž co umíš, hochu a když ti to půjde dobře, tak na tě ani nezatroubíme". A taky nezatroubili. Mimochodem, kolo je na Manhattanu výrazně rychlejší než auto, proto řada služeb souvisejících s rozvozem lehkých věcí se provozuje na kole.

Hostel není
Dorazil jsem do cíle na 74 E ulici, ale hostel nebyl k nalezení. Měl jsem adresu s číslem napsanou na papírku, ale dům 224 prostě v ulici nebyl. Místní mne posílali na různé strany, že tam to zaručeně je, ale podle pokynů z rezervace to bylo úzce vymezeno mezi 2 a 3 avenue a tam nic nebylo. Byl jsem tak nad věcí, že jsem si mail s potvrzenou rezervací ani nestáhnul do Kindle a proto jsem byl bez připojení k netu vedle jak ta jedle. Vytáhl jsem Kindle, zkusil chytat wifiny, ale bez úspěchu. Musel jsem použit 3G připojení, které má tato verze Kindle zdarma na celém světě (to už není k mání, holoubkové). Je s tím sice trochu vztekání, ale připojil jsem se na web a podíval se na archivovanou rezervaci hostelu. Byla to jasná přesmyčka, ulici 47 jsem si zapsal jako 74, a to vážení, nejsem žádný dyslektik. Člověk blbne nejen v mládí, ale i ve pozdním věku. Tak jsem se těch skoro 30 bloků vrátil do centra a byl jsem tam. Hostel je fabrika na bydlení, má pouze jedno a dvoulůžkové pokoje, kuchyň aby se neřeklo, ale není v ní skoro žádné nádobí. To já naštěstí mám a proto budu jeden z mála, kteří ji využijí. Vzhledem k ceně (95 $ za single, 115 $ za double) a poloze, je to velmi žádané ubytováni a hostel je stále plně obsazen. Centrální poloha, 10 minut chůze od Times Square a Broadway s muzikálovými divadly.

Times Square
Odpoledne se chýlilo ke konci a já se logicky vydal k nejbližší atrakci, k náměstí Times Square. Stmívalo se a o to byl ten šok větší. Záplava světelných reklam na člověka útočí ze všech stran, do toho davy lidí, hustá doprava po Broadway, po které vede i cyklistická stezka. Řada postav a postaviček ze známých filmů či z americké historie nabízí možnost se s nimi vyfotit za menší bakšiš. K tomu vám na každém kroku prodejci nabízejí tůry po New Yorku - autobusem, v limuzíně, pěšky, lodí, helikoptérou. Pouze ponorku a tank jsem v nabídce nezaznamenal. Ten mumraj je zábavný, vydržel jsem tam více než dvě hodiny, pouze jsem občas musel zaskočit "na jedno" do některé z blízkých osvěžoven.


[New York] Umělecká akce na Times Square - lidé se měli vyjádřit, zda jim kapitalismus vyhovuje


[New York] Times Square


[New York] Times Square - záplava reklamy člověka oslní


[New York] Times Square - kovboj inspirovaný filmem Půlnoční kovboj


[New York] Times Square - kovbojka v ženském provedení


[New York] Times Square - hoši, co spolu mluví


[New York] Times Square - foto se živými sochami Svobody


[New York] Times Square - všeobecný mumraj skepticky pozoruje policista na koni


[New York] Město žije dlouho do noci

Druhý den jsem chtěl vidět slavné Guggenheimovo muzeum. To je vedle Central Parku, došel bych tam tak za 40 minut. Raději jsem zakoupil kartu na veřejnou dopravu, ta zde není zdarma jako v Bostonu, ale stojí závratný 1 $. Karta vypadá jako z tvrdého papíru, ale je dobíjecí a můžete ji v automatech podle libosti nabíjet buď kreditní kartou nebo bankovkami či mincemi. Při koupi jsem ji nabil na 2 jízdy (2 x 2,5 $), nakonec mi to stačilo. V metru je třeba dávat pozor, abyste do něj vešli vchodem pro váš směr a nikoliv do protisměru. Mapu jsem měl, dostal jsem ji při koupi karty. Další vychytávkou jsou expresní linky metra, ty zastavují jenom ve stanicích označených tlustou tečkou. Lokální linky zastavují všude. Na metru je znát, že je staré, ale všechno funguje jak má. Opravdu smekám před lidmi, kteří dokáží takový kolos udržet při životě.

Central Park
Mimořádně rozlehlá zelená plocha s několika velkými i malými rybníky, protkaná sítí peších stezek. Po nich cyklisté nesmějí, ti mohou pouze na silnici, která park objíždí. V oblasti okolo největšího rybníku - The Reservoir - je dokonce i chodcům přikázán směr chůze a většina z nich to dodržuje.


[New York] Cyklistická vyjížďka s průvodcem v Central Parku


[New York] Central Park


[New York] Turtle Pond a výhled na budovy lemující Fifth Avenue


[New York] Belvedere Castle v Central Parku


[New York] Slavná Fifth Avenue je v okolí Central Parku docela příjemná ulice, nákupní šílenství na ní začíná jižně od CP

Smůla v Guggenheimově muzeu
Muzeum je proslulé nejen sbírkami obrazů, ale i architekturou. Hlavní dvorana má kruhový půdorys a spirálovitým chodníkem je možné dojít až do 6. patra (Level 7). Tedy, momentálně to možné nebylo, neboť se v muzeu malovalo - ne obrazy, ale stěny. Rozsah přístupných sbírek byl výrazně omezen, naštěstí impresionisté a Picasso byli k vidění, stejně tak jako skvostné abstraktní malby a kresby Kandinského. Budova je krásná, architektonicky čistá, pan architekt Wright za ní také byl velmi veleben. Má, dle mého názoru, pouze jeden nedostatek, je tam divná akustika a na muzeum mi přišla poněkud hlučná.


[New York] Guggenheimovo muzeum


[New York] Guggenheimovo muzeum - slavná kopule


[New York] Guggenheimovo muzeum - průhled přes několik poschodí


[New York] Guggenheimovo muzeum se zrcadlí na zaparkovaném autu

Metrem jsem odjel na nejjižnější cíp Manhattanu, z parku The Battery jsem přes záliv viděl Staten Island a sochu Svobody. Federál ale nemá stále vyřešen rozpočet a proto je socha, která je federální památkou, zavřená. Právníci totiž v minulosti rozhodli, že když stát nemá peníze, jeho zaměstnanci nemohou chodit do práce. V minulosti jim ale většinou ušlou mzdu později doplatili, i když nemakali. Z Battery jsem převážně po Broadway, s odbočkami na Wall Street, do China Townu, Bowery a Little Italy došel těch 47 bloků do hostelu pěšky.


[New York] V metru


[New York] Wall Street a budova burzy


[New York] Vstup do burzy pouze pro zasvěcené


[New York] Broadway v jižní části Manhattanu

Nejlépe je na kole
Po první zkušenosti s jízdou ve městě mi bylo jasné, že se musím pořádně projet s nenaloženým kolem, abych si mohl vychutnat rozličné myšky a proplétačky mezi auty. Ráno sice pršelo, ale to mne neodradilo. Vletěl jsem do toho nejhustšího provozu na Times Square, zajel na Penn Station zjistit, jak bych mohl další den z New Yorku vyjet vlakem. V mokru je potřeba dávat pozor na obrovské ocelové pláty, kterým jsou na některých ulicích zakryty nějaké podzemní sítě. Ty docela kloužou, ale jinak to bylo fakt dobrý. Objel jsem Manhattan po cyklostezce okolo Hudson River do The Battery a potom na východní straně okolo East River. Po turisticky atraktivním Brooklynském mostu do Brooklynu a zpátky po mostu Manhattanském. V Little Italy jsem si u plnokrevných Italů dal pizzu a pomotal se po Greenwich Village. Závěrem jsem obejel Central Park a bylo mi dobře.


[New York] Rybář v Hudson River Parku


[New York] Skleněná budova na West Side Highway


[New York] Kurty pro plážový volejbal v Hudson River Parku


[New York] Výletní loď přijíždí do města po řece Hudson


[New York] Jeden z mnoha přívozů, v pozadí Staten Island a socha Svobody


[New York] Výhled na Staten Island a sochu Svobody z jižního cípu Manhattanu - z The Battery

Městská kola
V New Yorku je hojně používán systém Citibikes, nájemní kola používá spousta lidí a stojanů je opravdu hodně. Denní taxa 10 $ mi přišla docela vysoká, ale ročně to stojí jenom baťovských 99 $ a to už dává smysl. Ze stojanu poblíž domova čapnete kolo, dojedete do práce a kolo strčíte do nejbližšího stojanu. O nic se nestaráte, nemusíte mít žádné místo na parkování kola, nemusíte ho mazat, dofukovat, nabíjet baterie do světel. Jenom jezdíte.


[New York] Námořní muzeum v sousedství Brooklynského mostu


[New York] Vpravo most Brooklynský, vlevo Manhattanský


[New York] Manhattan z Brooklynského mostu


[New York] Cyklostezka (vlevo) a cesta pro pěší přes Brooklynský most

Muzikál na Broadway
Na Broadway se denně hraje zhruba 20 muzikálů. Přišlo mi logické zkusit, zda bych se na nějaký vyhlášený kousek nedostal. Nejprve jsem zkusil Lions King, ale to je současně největší trhák a mají vyprodáno hodně dopředu. Na Times Square je prodejna vstupenek, zaměřená na zbylé lístky na tentýž den a jak se večer blíží, ceny lístků slušně klesají. Nejprve jsem se naivně zeptal, zda mne v mém vandráckém outfitu do divadla vůbec pustí. Prý to není žádný problém. Vystál jsem dlouhou, ale rychlou frontu (7 pokladen) a koupil lístek na Mamma Mia, úspěšný kus, který se hraje nepřetržitě 12 let. Cena 90 $ po 40 % slevě sice připomínala drahotu, ale co bych pro kulturu a duchovní osvěžení neudělal. Měl jsem sedadlo A 12, vůbec jsem ale neměl potuchy, kde to je.

Po příchodu do divadla mne pořadatelé šikovali dolů a dolů, a já skončil v první řadě kousek od prostředka. V prostředku, ob 3 sedadla seděla temperamentní zrzavá kočka, která to celé dirigovala a hrála k tomu na klávesy. Už to samo o sobě stálo za vidění. Průzorem jsem viděl na orchestr pod jevištěm. Výprava byla minimalistická, žádné kapitalistické pozlátko, ale bylo to fakt strhující. Skvělé pěvecké výkony, zpěváci bez mikrofonů, takže musí celé to velké divadlo uzpívat. Živočišné taneční výkony rasově pestré směsice tanečníků. A já tam seděl jak paša v první řadě a viděl jsem každé gesto, každou kapku potu a naběhlou žílu, měl jsem to jak na talíři. Při děkovačce byly standing ovation, herci přidali 4 písničky a to už lidi v uličkách tancovali. Bezvadné.

Ještě pár fotografií a tím mé povídání o Big Apple končí.


[New York] Pořád se něco opravuje


[New York] Ulice jsou zkrášlené květinami


[New York] Výzdoba před administrativní budovou


[New York] Interiér poradenské společnosti vyfocený z venku


[New York] Počmárání budovu moc nevylepšilo


[New York] Pohled z Manhattanského mostu do ulic Brooklynu



 

 

 

 
© Napsal a vyfotografoval Jiří Bína