| Kolem kolem východní Kanady a USA |  | |||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| Nothing compares to the simple pleasure of a bike ride. Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy | ||||||
| Statistika |
| Mapa s trasou |
| Zajímavosti |
| Profily |
| Vybrané fotky |
| Napište mi |
| Zápisky z cesty |
| Québec |
| Newfoundland |
| Nova Scotia |
| New Brunswick |
| Maine |
| Massachusetts |
| New York |
| Washington D.C. |
| < Virginia > |
| Carolinas |
| Florida |
| Další cesty |
| Přehled cest |
| Vyhledávání |
| Čtyřměsíční cyklistická cesta, start v Québeku, konec na Floridě. Desátá autorova cesta (N.Zéland, Austrálie, USA, Kanada, Aljaška, Japonsko, Mexiko, Bolivie, Chile, Argentina, Namibie, JAR). |
|
Virginia Washington D.C., Mont Vermont, Prince William Forest Park, Ashland, Williamsburg, Jamestown, Williamsburg, Newport News - bus přes most - Norfolk, Virginia Beach, Pungo, Back Bay Vyjet z Washingtonu vlakem nemělo smysl. Okolo řeky Potomac vede skoro třicetikilometrová cyklostezka do Mont Vermont, oblíbeného sídla George Washingtona. V Arlingtonu bylo na stezce hodně lidí, běžců a cyklistů; v Alexandrii méně a jak se vzdálenost od hlavního města zvyšovala, hustota lidí na stezce řídla. V Mont Vermont jsem váhal, zda jít na prohlídku. Je to tak rozsáhlý komplex domů, zahrad, muzea a výukového centra, že by to chtělo alespoň 3 hodiny času. Ne že bych je neměl, stejně jsem nevěděl, kde budu spát a jediná jistota byl směr na jih k Atlantiku. Ale byl už jsem prohlídek čehokoliv přesycen, naopak jsem se potřeboval pořádně projet na kole a vyhnat ze sebe to třídenní lenošení. Dál už to nebyla taková paráda, jel jsem po jedničce, ta je souběžná s interstate 95. Přesto byl provoz silný, krajnice většinou žádná, musel jsem být pořád ve střehu. Okolo třetí začalo poprchávat, já měl 70 km a byl jsem smířen s tím, že když se rozprší, zalezu do nějakého motelu. Když tu se objevila cedule s odbočkou na Prince William Forest Park, pod ní stan jako symbol kempu a já věděl, kde se dneska vyspím. Od návštěvnického centra to bylo 10 km parkem do kempu, po kvalitní hladké a dost kopcovité silnici. Okolo hluboké lesy, na silničce namalovaná cyklostezka, prostě sen. V kempu jsem nasbíral dříví, udělal pořádný oheň a věděl, že jsem po všech těch velkých městech zase na cestě. V kempu není wifi, konečně mám šanci dohnat spánkový deficit, kdy jsem 4 dny po sobě spal max. 6 hodin.
Prospal jsem poctivých 10 hodin. Noci už jsou chladné, to ve spacáku nepoznám. Ale ráno už jde pára od pusy a vlézt do sprchy vyžaduje trochu sebezapření. Teplá sprcha i ve studené koupelně člověka zahřeje a hned je svět příjemnější. Rangeři mi doporučili kemp v Ashland, zhruba 120 km vzdálený. Nechtěl jsem se ničím zdržovat a vyjet brzy, abych tam byl okolo páté hodiny. Západ slunce je před půl sedmou a bezpečně se dá jezdit ještě chvilku po šesté hodině. Moc velké časové rezervy v této roční době rozhodně nejsou.
Evergreen
Brašna s jídlem byla splasklá jako sloní ucho, proto jsem plánoval zásoby doplnit. Nejlepší ceny a sortiment mají ve Walmartu, ten se vynořil po 50 km. Nakoupil jsem užitečné suroviny, zeleninu, sýr, polévky, hrášek do rizota, žádné sladkosti. Nebyl jsem totiž hladový, před půl hodinou jsem měl u Mexičanů naducané burito. Vyjel jsem a rychlostní senzor se nechytil. Asi po 3 km jsem uviděl RadioShack, tam měli potřebné baterie. Ještě jsem ho zkusil připojit jako nový senzor a naštěstí to prošlo. Nemusel jsem měnit baterii u silnice, je to dost delikátní a jemná práce. Udělal jsem to až v kempu u druhého senzoru a ráno uvidím, která bije. Americamps RV Resort byl vskutku senzační. Jako cyklistovi mi počítali 8,50 $, zatím bezkonkurenčně nejnižší cena za kemp. Pán v golfovém vozíku mne zavezl na travnaté místo pro stany s elektrickou přípojkou. Okamžitě jsem dal nabíjet baterie do čelovky, s nimi mám fakt problém. Nabíječka indikuje, že jsou nabité, ale opak je pravdou. Tentokrát jsem je po "nabití" prohodil v šachtách a nabíječka jela další 3 hodiny. Jádro pudla je v tom, že v čelovce jsou 3 baterie AAA a nabíječka umí 2 nebo 4. Musím to tedy kombinovat s nabitou baterií a to zřejmě dělá zmíněné problémy. Potřeboval jsem urgentně vyprat, ve Washingtonu byla prádelna hodně daleko a tak jsem přepral pár kousků ručně. Naposledy jsem pral v NY a na čistotě a "vůni" oblečení to bylo znát. A zase, skvělý kemp, v prádelně byl k dispozici prášek zdarma. Nakonec jsem uvízl ve fitnes centru, kde byla křesla a stůl, u nich zásuvka na nabíjení notebooku. Ideální podmínky pro psaní deníku. Obvyklé ranní trápení s rychlostním senzorem, výměna baterie nepomohla, asi po 40 minutách úsilí naskočil ten, co chcípnul na Newfoundlandu. Podle všech pravidel mělo pršet, neboť jsem vyjel v čistě vypraném a voňavém oblečení. To vždycky dopadlo tak, že se dopoledne rozpršelo a já to nově vyprané oblečení propotil v goretexu. Tentokrát vydrželo krásné počasí, před polednem jsem sundal návleky na nohy a do večera jel v šortkách. Vyhnul jsem se Richmondu, velkých měst jsem si už užil dosyta. Jezdil jsem po úzkých místních silničkách po trase, která sledovala památky na bitvy občanské války. Okolo zemědělská krajina nebo hluboké lesy, minimální provoz, maximální spokojenost. Potom jsem najel na Pocahontas trail, to je silnice 60 a po ní dojel až skoro do kempu.
Všechno se to sype
Novatec nebrat
Konec staré křupačky
V servisu prohlásili, že to opravit neumí, což jsem čekal. S dojetím jsem vzpomínal na ušmudlaného mladíka v Chile, který stejnou závadu (ale na jiné nábě, ta měla najeto 30 000 km a tak měla nárok) opravil, prostě ořech rozebral, vyčistil, namazal a znovu sestavil. A to vše za našich 100 Kč. Tady to nikdo neumí, nebo se s tím nechce trápit a tak mi nabídli nové zadní kolo. Nezbylo mi nic jiného, než oželet 50 $ a nechat kolo vyměnit. Do servisu jsem se musel ještě vrátit, zapomněli přehodit magnet z původního kola a tak mi nešel rychlostní senzor. Já ho mám na zadním kole proto, abych ho nemusel přehazovat když měním po vandru pevnou vidlici za odpruženou.
Historický trojúhelník
"Ty jsi z Prahy", volal na mne postarší pár anglicky. První Američané kteří znali českou vlajku. Manželé Jim a Dot Nissley strávili před 10 lety 3 měsíce v Čechách na kole a hodně jim to utkvělo v paměti, moc se jim u nás líbilo. Citovali mi města, která navštívili a uměli to hezky česky. Jim má rád pivo a to jeho vztah k naší vlasti ještě utužilo. Řekli mi alespoň 10 českých vět s překvapivě dobrou výslovností. Zvali mne k nim domů do Lititz v Pennsylvánii, ale tam už se vracet letos nebudu. Setkání mi udělalo radost. S takovými lidmi by si měli promluvit všichni ti škarohlídové, kterým na naší domovině pořád něco vadí.
Po Colonial Parkway jsem se pomalu vydal do Jamestownu. Chtěl jsem si ho prohlédnout a vyspat se v tamějším kempu. Ten však byl zavřený a tak jsem řešil dilema, zda přejet přívozem řeku a vydat se na blind na jih, nebo se vrátit do Williamsburgu. Rozhodl jsem se k prohlídce Jamestownu a návratu. Do kempu KOA se mi ale nechtělo, kempová místa byla mizerná, cena 36 $ vysoká a bylo to 15 km za městem. Z brašny jsem vytáhl brožuru s kupóny na ubytování, našel motel za 36 $ přímo ve Williamsburgu a tam se taky ubytoval.
Opět ty mosty
Ráno jsem se těsně před odjezdem rozhodl, že to vezmu nejprve do Yorktownu a potom z Newport News autobusem přes most do Norfolku. Po 10 minutách začalo silně pršet, proto jsem Yorktown vynechal a zamířil přímo na 45 km vzdálený autobus. Jízda to byla krajně nepříjemná, v silném dešti a silném ranním provozu na silnici bez krajnice. Auta mne naštěstí jen ostřikovala vodou z louží a k fyzickému kontaktu nedošlo. A to jsem svítil jak vánoční stromeček, svítilny jsem přidělal na helmu, dozadu jsem blikal červeně a dopředu bíle. Před Newport News jsem narazil na Visitor Center a tam mi našli adresu, odkud autobusy vyjíždějí. Napadlo mne se zeptat na státní silniční mapu North Carolina, kupodivu jí měli. Bude to fajn, vidět trasu v širším kontextu než jen na malé GPS.
Autobusová stanice byla tam, kde být měla, to vždy potěší. Pršelo už jenom drobně, ale mne už to bylo jedno, boty, ponožky a rukavice promočené. Kupodivu tentokrát rukávy goráčové bundy skoro neprotekly a dres byl relativně suchý. Autobus už stál na stanovišti bez řidiče, chvíli jsem laboroval než se mi povedlo sklopit nosič na kola, sundal brašny a kolo na nosič přidělal. Systém je to krajně jednoduchý, korýtka pro kola a přes přední kolo se přetáhne zajišťovací páka. Dvacet minut do odjezdu jsem vyplnil tlacháním s ostatními cestujícími, většinou to byli dělníci z místní loděnice, co jeli po šichtě domů. Jízdné bylo 3 $, kolo zdarma. Měl jsem navlhlé bankovky od mokrých rukou, mašina na lístky v autobusu je nechtěla vcucnout. Paní řidička mi řekla: "Máme rozbitou mašinu, jedeš zadarmo". Na další stanici už čekal opravář, strojek na lístky vyměnil, ale peníze po lidech, kteří již byli v autobusu nikdo znovu nechtěl. Tady jak člověk pronikne dovnitř, tak je tam legálně a žádné doklady o zaplacení jízdného se nevydávají. Díky osazenstvu byla v autobusu docela sranda a skoro hodinová cesta uběhla rychle. Přitom přejezd mostu trval necelou čtvrthodinu, most je uprostřed nahrazen tunelem, asi aby mohly projíždět lodě, protože most byl nezvykle nízký. Bohužel jsem jízdou v autobuse porušil základní pravidlo pro jízdu v dešti, to znamená jet, jet, jet a nezastavovat. Já jsem vychladl, dala se do mne zima a poprvé jsem ocenil goretexovou bundu s podšívkou. Dokonce jsem zavřel odvětrávací zipy v podpaží. Ale studeným nohám to stejně nepomohlo. Proto jsem byl rád, že jsem se mohl pohodlně usadit do sedla svého oře a razantně se opřít do pedálů. Tím jsem se zahřál, počasí se také umoudřilo, mraky pomalu odtáhly k sousedům a nesměle začalo prosvítat "modro nebes".
Kousek od Virginia Beach je camping KOA, ale jejich ceny mi připadají přemrštěné, 36 $ za místo na stan. Zapátral jsem v brožuře s kupony, našel motel ve druhé řadě od pláže za 41 $, snídaně v ceně, na pokoji lednice, mikrovlnka, wifina. Pustil jsem klimatizaci a usušil na ní mokré věci, boty jsem vycpal reklamními novinami, dal si horkou sprchu a vyrazil obhlédnout vyhlášenou písečnou pláž.
Do Severní Karolíny
     |
