Nový Zéland

Z Miranda Hot Springs do Coromandel Town

Okolo vody, Závod míru, výživné kopečky, hezky česky

První noc ve stanu bez problémů, v noci asi 8^oC, spacák je dost teplý a tak jsem ho nezapínal. Ranní balení mi trvalo skoro hodinu, doufám, že se zlepším. Vyrazil jsem a na odbočce na hlavní silnici jsem v dálce uviděl kolo s výrazným oranžovým báglem na zádi. Samozřejmě Peter a Miranda. Minulý den ujeli asi 50 km, byli dost zničení (hlavně Miranda), moc jim to prý nešlo. Potřebovali si dát kafe a tak jsem je poslal do bufetu v campu a pokračoval dál.

Kopce poloostrova Coromandel se už rýsují

Vděčné divačky

Nudná rovinatá cesta po frekventované silnici do Thames, v dálce bylo vidět kopce poloostrova Coromandel. Thames je významné turistické středisko, kde žije 6500 obyvatel. V 19 století to bylo v průběhu zlaté horečky a díky těžbě dřeva jedno z největších měst země. Městečko jak z divokého západu. Hlavní třída lemovaná jednopatrovými domy a to bylo vlastně všechno. Dal jsem si alespoň v kavárně polévku.

Thames - anglikánský kostel na hlavní třídě

Thames - hlavní třída

Dál už to bylo zajímavější. Silnice kopírovala pobřeží, žádné kopce, vlevo moře a vpravo většinou víkendové chaty nebo spíše vilky. Byla neděle, lidi chytali ryby, jezdili na motorových člunech, pobíhali po pláži nebo si alespoň udělali pod stromy na pobřeží piknik. Připadal jsem si jako na Závodě míru - všichni mne zdraví, kynou, volají Hi (vyslov haj). Jsou to nadšenci na sport a mé silně nabalené kolo na ně dělalo dojem velkého sportovního výkonu. Kdekoliv jsem zastavil dávali řeč - odkud jedu, kam, odkud jsem a podobně.

Hřbitov v Tapu

Rekreační stavby na pobřeží

Nedělní idylka

Pláž ve Whakatete Bay

Jeden z malebných pohledů na pobřeží Firth of Thames

V závěru se cesta odpoutala od moře a nastoupily kopce. První do 180 metrů, pěkný sjezd dolů, potom další do 210 m, zase dolů a na závěr ještě kopec do 160 m. Kdyby to bylo rozloženo po trase je to v pořádku, takto to bylo docela 'výživné'. Hlavně ten poslední kopec mne dostal. Ale nevyměkl jsem a vše jsem hrdě vyjel, žádné tlačení se nepřipouští. Ve sjezdech jsem byl stále opatrný, pořád na brzdách, aby se to moc nerozjelo. Krajina to ale byla krásná - velice zvláštní, kopce a zátoky bizardních tvarů. Na kopcích se pasou ovce a krávy horolezkyně - krávy standardních evropských rozměrů lezou po strmých kopcích jako kamzíci.

Pohled na Wilson Bay

Pohled na Kirita Bay

Povšimněte si pruhů světla při pohledu na Kirita Bay

Na vrcholu prvního pořádného stoupání před Coromandel Town

Coromandel Town vítá návštěvníky vtipnou cedulí 'Řidiči jezděte opatrně, máme zde 2 hřbitovy, ale žádnou nemocnici'. V městečku jsem se ptal nějakého pána na backpackers, ale on vrtěl hlavou, že nemluví. K tomu koktal něco jako 'ich nicht bla bla'. Zřejmě mi to něco připomnělo a tak mu říkám česky 'tak se vymáčkni' a on zazářil - Čech jako poleno. Parta 5 lidí v mém věku si najala camper a začínají svoji cestu po NZ. Takže jsme si popovídali a navzájem se zvěčnili.

V Coromandel Town jsem potkal první Čechy, pána vpravo jsem zkoušel z angličtiny

V bacpackeru Tui Lodge jsem postavil stan za 10$, došel do města pro jídlo do Takeaway a pro pivko. Fish & chips jsem nemohl ani dojíst, byla toho hromada a chips mi ani moc nechutnaly, tak jsem jich půlku vyhodil. Asi budu muset začít vařit. Večer jsme u piva pokecali s osazenstvem - Angličani, USA, Canada. Byla tam obtloustlá Angličanka, která chvíli pracovala v Litvě a vedla řeči, že ten komunismus není tak špatná idea, jen se to prý nesmí zpackat. Tak jsem jí řekl, že bych jí přál, aby v něm 40 let žila jako já a šel jsem raději spát.

Coromandel byl pojmenován po lodi jejího veličenstva (Angličané požívají zkratku HMS - His/her Majesty Ship), která zde přistála v roce 1820, aby vyzvedla náklad lodních stěžňů ze dřeva stromů kauri. V roce 1852 zde bylo objeveno zlato a tak na vrcholu zlaté horečky mělo město závratných 10000 obyvatel. Dnes zde žije necelých 1000 lidí.