Nový Zéland

Z Arthur's Pass Village do Springfieldu

Absolutní kochačka, tmavá vlhká díra, výškové maximum, krásně nebezpečné

Vstal jsem už v 6:30, trochu pršelo. Po vydatné snídani jsem se pěšky došel podívat na 130 m vysoký vodopád Devil's Punchbowl Falls (ďáblova punčová mísa). Zvládl jsem to za 45 minut, zabalil a pokecal ještě s Geromem - francouzským cyklistou. Vybavení měl dost slabé, 21 převodů, STX, špatně udržované. Koukal na mé kolo a vykládal, jak si chce koupit silniční Canondale, ale že je to moc drahé. Měl jsem z něho dojem, že toho zase tak moc nenajezdí a že mu jde řečnění rozhodně lépe.

Devil's Punchbowl Falls dělá zdálky ...

... i z blízka veliký dojem

Jeden z původních domků stavitelů silnice

Prvních pár kilometrů v průvodci značili jako velmi nebezpečné se spoustou těžkých nehod. Cesta vedla lesem, kopcovitá, úzká a zatočená. Naštěstí byl slabý provoz, žádné kamiony, prostě sobota.

Klondyke najdeme i jinde než na Aljašce

V dalším úseku se cesta otevřela do volné krajiny. Příjemně kolísala okolo 600 až 700 metrů nadmořské výšky; spíše však klesala, žádné trháky nohou, žádný vítr. Překrásná krajina a tak jsem se stále nutil soustředit se na jízdu a omezovat "kochání". Široké ploché údolí vytvořené řekou, na jednom či druhém okraji silnice a železniční trať a okolo vysoké zasněžené hory. Asi nejkrásnější krajina jakou jsem doposud na Novém Zélandu viděl.

Most přes Waimakariri River

Silnice vedla údolím řeky Waimakariri

Mraky byly skutečně úchvatné

Jedna z mála zdejších usedlostí

Voda v Lake Pearson září jako klenot

Zhruba v polovině dnešní trasy byla rezervace Cave Stream. Jeskyně s ponornou řekou, kterou bylo možné v podzemí projít. Problém byl v tom, že se každý namočil přinejmenším do pasu, protože cesta vedla dnem podzemní řeky. Oblast se trefně jmenuje Broken River.

Informační tabule s plánkem podzemní trasy v Cave Stream

Mokří, ale viditelně spokojení, vycházejí lidé po nevšedním zážitku v podzemí

Oslovil mne rakouský turista a ptal se mne, jaké mám zkušenosti s výškoměrem na mém cyklocomputeru. On prý má stejný již více než 2 roky a v poslední době mu začal špatně ukazovat. Poradil jsem mu, aby vyčistil otvor před barometrickým čidlem. Bavili jsme se o ježdění v Čechách a Rakousku, byl to taky horský cyklistický nadšenec. Jeho manželka byla netrpělivá a pořád chtěla jet dál, ale podařilo se jí ho odvolat až na čtvrtý pokus. Viděl jsem, že by momentálně se mnou měnil.

Lyžařská oblast Broken River v pozadí

Další krásnou oblastí byl Castle Hill, formace vápencových skal budící dojem zřícenin středověkého hradu (odtud také název Zámecká hora). Bylo to bohužel kus od silnice a v silném protisvětle a tak jsem nefotil. Oblast je rájem sklaních horolezců o čemž svědčila zhruba třicítka porůznu zaparkovaných aut.

Blížil jsem se k Porter Pass (939 m) a podle průvodce očekával strmý trhák. Bylo to však docela příjemné stoupání až na to, že se zkazilo počasí a foukal opravdu silný protivítr. Více než s kopcem jsem bojoval s větrem.

Výše už jsem se na kole nedostal

Sešup do údolí byla nádherná, ale nebezpečná, záležitost. Úzká silnička, zatáčky a vlevo strmý sráz navazující na uzoučkou krajnici a samozřejmě bez jakýchkoliv svodidel či zábran. Dával jsem si dost pozor, abych neudělal chybu, ale přesto jsem si dovolil rychlý sjezd. Dojezd do Springfieldu za neustálého mírného klesání byl nenáročný a rychlý. Pomáhal mírný vítr v zádech, který se v horském sedle záhadně otočil.

Sjezd z Porter Pass byl docela nebezpečný

Krásná krajina odvádí pozornost od řízení bicyklu

Zeptal jsem se na možnost stanování. V YHA backpackers to nešlo a tak jsem zajel do campu za městem. Základní vybavení, jenom záchody a sprchy na 0,50$ mince, žádná kuchyně. Správce nikde. V celém campu pouze dvě holandské kočky v camperu. Při odjezdu do obce na nákup jsem se zeptal, zda něco nepotřebují přivést. Poděkovaly s tím, že mají všechno a nic nepotřebují. Rozhodně na nich bylo vidět, že nepotřebují ani mužského a vystačí si samy.

V místním café jsem si dal 2 kuřecí burgery - velké a skvělé (9,50$) a k tomu pivko (3,50$). Přišla tam na svačinu holandská rodinka se 3 chlapci, s nimiž jsem mluvil už u Cave Stream. Příjemně jsme pokecali. V hospodě jsem nakoupil pivo na večer (plechovka za 3,00$); v krámu zase juice na ráno (3,75$) - malé vesnice jsou prostě drahé, tentýž juice je v supermarketu za 1,50$.

V campu jsem dal sprchu a sednul k lavičce se stolem, kde se jedině dalo psát. Přišla mne zinkasovat (6,00$) a vyzpovídat místní správcová. Zatáhlo se, ochladilo a obloha se začala mračit. Pivo vypito a tak zbylo jediné řešení - jít spát.

Na mostech se šetří
Na celém Novém Zélandu je řada mostů omezených na jeden jízdní pruh. U těch malých to tak nevadí, ale některé jsou dlouhé až několik stovek metrů. Některé z těch dlouhých jsou opatřeny "zálivy", umožňujícími míjení aut. Setkal jsem se ale i s mosty, kde nic takového nebylo. Přesto se mi nestalo, aby na mne nějaké auto troubilo a snažilo se mne donutit k uvolnění cesty.