Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy (a že měl i jiná potěšení, dodávám já).
Hledat na kolemkolem
K Velkému slanému jezeru
KOA Snake River, Thyme, Afton, Salt River Pass, Cokeville, Sage Creek Junction, Laketown, Garden City, Logan, Brigham City, Ogden, Kaysville, Farmington, Salt Lake City
V KOA, kde jsem stanoval, se sešla dobrá parta. Dva motorkáři, věkově táta se synem měli pro jízdu na dvou kolech samozřejmě sympatie, ale bez motoru by je to prý nebavilo. Dobíjeli komunikační zařízení v přilbách vedle mého počítače. Má dosah zhruba km při přímé viditelnosti a údajně je to bluetooth. No nevím. K tomu párek mladých Holanďanů. Začali se stydět, když tahali z auta své saky paky, a porovnávali s velikostí mých brašen. Vrcholem byla obludně velká matrace, asi 35 cm silná. Ptal jsem se, zda to není vodní postel, ale popřeli to.
Kolem Hadí řeky
Ráno jsme se s motorkáři rozloučili americkým "Keep it rubber side down" - doslova "Drž to tou gumovou stranou dole". Potom jsem vyjel a prvních 50 km se kochal krajinou okolo Hadí řeky. Navíc to šlo skoro pořád mírně z kopce, prostě rekreační jízda.
J od Hoback Junction: Silnice vedla okolo Hadí řeky
J od Hoback Junction: Krajina v kaňonu Hadí řeky
Stočil jsem se na jih na silnici 89, která mírně stoupala nudnou zemědělskou krajinou. Po poledni se zdvihl překvapivě prudký protivítr a ten mi dával zabrat až do cílového Aftonu.
Etna: Historicky první osídlení v této oblasti - Bakers Cottage - obývala paní Bakerová s dcerou
S od Afton: Rybáři driftují na Salt River
S od Afton: Salt River
Podle mé GPS tam měl být kemp, ale nebyl. Jeden byl ve státním lese asi 25 km v horách mimo trasu. Byl jsem z protivětru hodně otrávený a nikam se mi už vláčet nechtělo. Přímo v centru Aftonu byl shluk 6 RV u prodejny s rybářskými potřebami. Majitel řekl, že je to RV park a můžu se tam utábořit. Pouze záchod a sprcha tam nebyla. Představa, že budu na návsi tisícového městečka vykonávat malou potřebu před zraky místních obyvatel mne moc nelákala. Majitel mi poradil, abych se zajel podívat asi 3 km za město. Tam prý staví nějaký rekreační komplex.
Afton: Kostel
Afton: Největší oblouk na světě z losího paroží - jak americké
Resort s hrdým názvem Kodiak už měl postaveno asi 40 srubů a bylo tam i 20 velkých stání pro RV. Viděl jsem to bledě, ale zeptal jsem se. Kupodivu mne tam nechali za 10 USD. Voda, elektřina, wifina ve stanu. Pouze záchody a sprchy ještě nebyly dostavěné. Ale tady byla možnost, kam si decentně odběhnout, ne jako v městě. Spokojeně jsem zasedl ke stolu a dopsal blog z Yellowstonu.
J od Afton: Koníci v ranním protisvětle
Ráno se mi jelo trochu ztěžka. Protivítr nebyl zatím tak silný, ale silnice nenápadně, byť vytrvale stoupala. Po pár km už bylo to stoupání pořádně nápadné, strmý kopec do průsmyku Salt River (2240 m). Pak to šlo zase řádně prudce dolů a kvůli větru jsem si to nedovolil moc pustit. Když se klesání ustálilo na přijatelnou míru, musel jsem fest šlapat, abych se protlačil protivětrem patagonských parametrů.
J od Afton: Teepee v krajině
J od Afton: Průsmyk Salt River a zároveň rozvodí - na sever do Snake River do Pacifiku, na jih do Bear River do Great Salt Lake
Pořád jsem jel po silnici 89. Vjel jsem na chvíli do Idaha a na velkém rozcestí řešil, kam dál. Mapu jsem neměl, pouze v GPS, data v telefonu nefungovala, nebyla žádná síť. K tomu ještě zmatek, silnice číslo 89 byly dvě - jedna státu Idaho, druhá Wyomingu. Věděl jsem, že bych měl jet spíše do Idaha, okolo Bear Lake, ale bylo to přímo proti větru a před námi se tyčily vysoké kopce. Na GPS jsem našel kemp v Cokeville, tak jsem to ohnul zase do Wyomingu. Zbylých 40 km jsem se protrápil v protivětru.
Idyla v Cokeville
Na křižovatce v Cokeville byl u pumpy non-stop obchod, hlavně pro kamionisty. O žádném kempu tam nevěděli. Popojel jsem 150 m a uviděl Hideout Motel obklopený travnatou plochou. Šel jsem se zeptat. Když jsem v kanceláři uviděl vycpanou hlavu obří hlavu statného jelena, bylo mi jasné, že se tady chytnu. "Jasně, postav si stan nebo se vyspi v mém týpý a bude to za 5 dolarů", řekl mi majitel. Ukázal mi sprchu a záchody a dokonce tam chodila nezabezpečená wifina.
Cokeville: Kancelář Hideout Motelu
Okamžitě se na mne vrhly 4 děti, které bydlely v traileru vedle motelu. Tři děvčata a nejmladší asi dvouletý kluk. Trishia byla nejmladší z holek, asi pětiletá, ale nejšikovnější. Vždycky ze mne vydolovala nějakou informaci - třeba proč mám na botách ty kovové kusy. Potom všechny svolala a mně přikázala "řekni jim o těch botách". Dobře jsem se bavil. Nejstarší, jedenáctiletá, sestra mi ještě musela vysvětlit, že její sestřenice se blbě vdala a svatba prý taky nestála za nic.
Trishiu jsem požádal, aby mi pomohla postavit stan. Byla v sedmém nebi, však víte, jak děti rády pomáhají. Potom do stanu proklouzl nejmladší kluk, zavrtal se do mého spacáku. Společně s jeho mámou jsme ho museli vytáhnout téměř násilím.
Ráno jsem bedlivě sledoval, zda se zvedne vítr. Naštěstí bylo bezvětří a já si zase mohl užívat pohodlnou jízdu. Přejel jsem do Utahu a zjistil, že se Medvědímu jezeru stejně nevyhnu. To leží obklopeno věncem hor a tak to byla slušná vydupávka o 250 výškových metrů. Sjezd byl výživný, sedmikilometrové strmé sedmiprocentní klesání. Zaujal mne protisvah pro nouzové zastavení kamionů v případě selhání brzd. Byl tak strmý, že se tam musí řidiči přizabít.
J od Cokeville: Hranice státu Utah
V od Bear Lake: Protisvah pro nouzové zastavení kamionů
Medvědí jezero
Velké jezero s krásně modrou a čistou vodou leží na rozhraní Idaha a Utahu. Okolo je rekreační oblast, spousta chatek a kempů. Ale sezóna už končí a tak byla většina zavřená. Stan jsem postavil v KOA. Za 4 dolary vypral a usušil hromadu prádla, už jsem opravdu neměl žádnou rezervu a začalo to být trošičku cítit. A v kempové kuchyni jsem si poprvé uvařil pořádnou dávku špaget s tuňákem.
Lakeview: Pláž u Bear Lake
Garden City: Rekreační domy nad Medvědím jezerem
Po vydatné snídani se mi "do práce" moc nechtělo. Věděl jsem, že mne čeká strmý výšlap z 1800 do 2350 metrů. Jel jsem na nejlehčí převod a přesto jsem čerstvě vyprané a voňavé oblečení propotil durch. Na vrcholku byla "rest station" a tam si mne chtěli vyfotit nějací Frantíci. Vrazil jsem jim i můj foťák, abych měl památku.
Garden City: Nad Medvědím jezerem
Garden City: Na vrcholu stoupání nad Medvědím jezerem
Kaňonem řeky Logan
Pak už to byla paráda. Silnice padala dolů a prodírala se mezi skalami okolo řeky Logan. Míjel jsem několik kempů v Cache National Forest a dokonce jich pár bylo otevřeno. Tyto kempy jsou většinou zdarma a jsou tam suché záchody, plechové bedny na jídlo kvůli medvědům, stoly a kruhy na oheň. Voda se bere z přilehlé řeky, ale kvůli zamoření girardeou se musí filtrovat nebo převářet.
Kaňon řeky Logan: Krásné okolí silnice
Ricks Springs je silný pramen vyvěrající z jeskyně. Původně lidé měli jeho vodu za velmi kvalitní, ale po sérii onemocnění jim došlo, že tomu tak není. Šel jsem se podívat do jeskyně a tam na mne nečekaně vybafl potápěč, že prý potřebuje pomoci. Podle jeho pokynů jsem mu připevňoval těžké kyslíkové bomby a nasouval hadičky z nich vedoucí na správné místo. Doufám, že jsme to zvládli a že se někde v jeskyni neutopil.
Kaňon řeky Logan: Ricks Springs - silný pramen vyvěrající z jeskyně
Kaňon řeky Logan: Ricks Springs - v jeskyni mne překvapil potápěč, který mne žádal o pomoc s nastavením výstroje
Kaňon řeky Logan: Voda v Ricks Springs není pitná
Kaňon řeky Logan: Malebné okolí silnice
Kaňon řeky Logan: Guard Station v Card
Logan
Skončila příroda a zjevilo se město Logan. V něm je proslulá Státní utažská univerzita, která zabírá rozsáhlé prostory na severním okraji. Je to kombinace starých, krásně renovovaných budov a nové výstavby. Všechno v udržované zeleni, betonové chodníčky, spousta kytiček a téměř septická čistota.
Logan: Univerzitní budova
Logan: Zemědělská univerzita
Logan: Univerzitní fotbalový stadion
Vzpomněl jsem si, že budu potřeboval malé WD40 na čištění řetězu. Na GPS jsem našel Wallmart, obrovský supermarket s velmi nízkými cenami. Kupodivu jsem v něm nezabloudil, bez pomoci našel WDčko a doplnil zásoby jídla. Projížděl jsem městem a uviděl ATaT. Telefon mi totiž ukazoval, že už jsem vyčerpal všechna data a já spotřeboval pouze čtvrtinu ze zakoupeného 1 GB. Po půlhodině práce to chlapec nějak nastavil (musel na americké kartě zadat mezinárodní roaming) a v prodejně to docela fungovalo. Večer v kempu jsem se s daty zase nechytil. Budu to muset vyřešit v Salt Lake City.
Logan: Kostel v centru
O karmě nikoliv plynové
Za městem jsem narazil na RV park. Kancelář zavřená, otevřou v 10 hodin příštího dne. V době nepřítomnosti se každý má zaregistrovat, do připravené obálky dát příslušný obnos nebo uvést číslo platební karty. Obálku vhodit do štěrbiny ve dveřích kanceláře. Kdybych to neudělal, žádný postih mne nečeká a já bych ušetřil 20 dolarů. Ale to není můj styl. Vím, že by se to projevilo na karmě - což je vlastně zákon akce a reakce. Uděláte nějakou prasárnu a ono se vám to vrátí. Není v tom žádná mystika. Člověk prostě ví, že se zachoval špatně a o potrestání si vlastně sám řekne.
Co nejblíže k Salt Lake City
Od středy jsem měl rezervované ubytování v SLC. Proto jsem chtěl dojet co nejblíže, abych si město mohl užít už ve středu. Obvyklá ranní rozcvička v horách, potom jsem si prohlédl úhledné Brigham City. A pak už jsem to mastil po Hwy 89 na jih. Věděl jsem, že zhruba po ujetí 100 km by měl být nějaký kemp. Ano, všechno se povedlo. Narazil jsem na jiný kemp díky tomu, že měli reklamu u silnice a směrové šipky ke kempu. Večer jsem prověřoval rezervaci motelu a podařilo se mi najít lepší cenu. Rezervaci jsem zdarma zrušil a zadal novou. Původní cenu jsem snížil o třetinu, dobrý počinek.
J od Logan: Stodola s reklamou
Brigham City: A zase jsou v něčem nejlepší, přečtěte si nápis na bráně
Brigham City: Budovy v centru města kontrastují s holými horami v pozadí
Brigham City: Box Elder Tabernacle - mormonská modtlitebna
Perry: Akademie pro princezny - chtěl jsem tam dojednat výuku vnučce, ale měli zavřeno
Ráno jsem nevstával za minutu sedm, jak je u mne na tomto vandru obvyklé. Poležel jsem si ve spacáku, neměl jsem kam spěchat. Check in je v motelu až od 15 hodin a Amíci v tom skoro nikdy nesleví. Udělal jsem velkou údržbu - zkontroloval dotažení nosičů, omyl řetěz WDčkem, očistil a namazal. Moc jsem se nezamazal, ale přece jen mi něco na rukách ulpělo. A považte, velká zrada, v kempu vypnuli vodu kvůli opravě. Naštěstí to vyřešilo tekuté mýdlo, které smylo špínu i bez vody. Potom jsem pohodlně dojel do SLC po vedlejších silnicích.
Předměstí Salt Lake City: Značka vhodná k protinožcům
